Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (116)
"Ten Psilander, to je přeci jenom fešáckej mužskej." - "Já mám zas rád Portenku, vona je zas hezká zpředu i zezadu." aneb jak se nevypořádat s ostře sledovanou adaptací stejnojmenné knihy Antonína Zápotockého, který byl takový filuta, že sám sebe projektoval do postavy hlavního hrdiny tak, aby co nejlépe uctil výročí 30 let od založení KSČ (a to ještě ani nebyl prezident, tedy v roce 1951). Sám byl tou dobou (1921) na Pankráci, takže byl pouze čestným zakladatelem, ale byl. Při srovnávacím čtení předlohy jsem se ale až podezřele častokrát musela sama sebe ujišťovat, že nečtu Cimrmana. Takové to tedy skutečně je. Nikdy nekončící příhody horníka Šádka, který má filipa za každých okolností, kdykoli vám rád poví vlastní story o uhlí, které je měkké jako perník, a také to, jak se rád mačkával na Rozinu mezi futry, když ještě byl její manžel naživu ... a to je teprve začátek. Samozřejmě Toník sám je také chrabrý hoch a spořádaný partajník socdemáků, hrdý otec a kvalitní manžel. Nikdy nenechá své rodné Kladno ve štychu a z války ví, zač je toho revoluce. Protože jedině v Rusku to udělali dobře a to je, oč tu běží. Mezitím zabednění páni v Praze socializací pohrdají a dá-li Hitler, budou jí ještě dalších dobrých 25 let pohrdat. To už tedy v románu ani ve filmu není, to je historie. Vrátíme-li se ale k diváckému zážitku, zjistíme, že druhý takový ukázkový projekt nenajdeme. Kupodivu i Vstanou noví bojovníci ve srovnání s Kladnem připomínají film a nikoli plakát. Tak ono to sice bylo připravené vědecky, hodně se přepisovalo, hodně se stavělo nových exteriérů za Barrandovem, protože současné Kladno už bylo vhodné jen na prvomájové slavnosti s rohlíčky z nakeťasené mouky, ale což. Zřejmě Zápotockému mezitím byli v úřadu svázány ruce a ani jeho osobní dohled nedokázal poslat Toníka na opravdické moskevské nádraží, Mařku na kladenské a nakonec i chyběl kaktus jako suvenýr ze Světové války. Takže co nám zbylo? Feminizující Chramostová a Fabiánová a samozřejmě Míla Besserů a jeho Václavíček, který rozjasní den na celý týden dopředu, jak je upřimný a hloupý. "Je to pravda, tati, že Lenin je strašně veliký člověk?" - "Jistě, že je veliký." - "Tati, jak je veliký? Je větší než ty? Vešel by se k nám do dveří?" P. S. Kdo si všiml, že by logika některých událostí jako by byla šitá na delší období, než-li jsou jen roky 1918-1921, má recht. V knize se nám Tonouš rozepsal hluboko před rok 1914, ale soudruzi scénáristé zřejmě radši šli na oběd, takže vše, co nebylo vyškrtáno jen posunuli vpřed, bez ohledu na důsledky. ()
,,PODÍVEJ SE, JAK JE TO KRÁSNE, KDYŽ JE NAŠE KLADNO CELÉ RUDÉ.“ ,,TY MYSLÍŠ POŘÁD JENOM NA RUDÉ KLADNO A PŘÁL BY SIS, ABY CELÁ REPUBLIKA BYLA RUDÁ, VIĎ? ,,VŠAK TY BY SIS TO TAKY PŘÁLA.“ __ Ako inak si pripomenúť 70 rokov od víťazného februára, než Zápotockého osobnou spomienkou o založení Komunistickej strany Československa (predtým Sociálno-demokratickej ľavice) počas tretej komunistickej internacionály? Istého času počas burzy kníh som na - do slovenčiny preložený román - ,,Červená žiara nad Kladnom“ narazil na burze kníh. Stál päťdesiat centov. Pomyslel som si, načo mi bude taká hlúposť, avšak dnes svojho rozhodnutia ľutujem. Zápotockého opus magnum je údajne napísaný solídne, do rozpakov priviedla tvorcov balancujúcich nad rozhodnutím urobiť z nej pripomienku idealizovaných udalostí alebo manifest. ( ,,KAM TAK HONEM, KARLE?“ ,,KAM? NO NA ŠACHTU. MYSLÍTE, ŽE BUDEME NASTUPOVAT POSLEDNÍ?“ ,,NIKAM NEPUDEŠ, ZBABĚLČE. VE STÁVCE SE POKRAČUJE.“) Film je ozaj krásny... farebnosťou, ktorá by o to viacej vynikla, ak by sa pre budúce generácie uchovala v podobe precízne zreštaurovanej blu-ray verzie. Maľované pozadie, prípadne kulisy sú robené vo vtedajšej dobe (a možnostiach) na najlepšej možnej úrovni. Zaujímavá mi prichodila scéna Bekovho stretnutia z manželkou po návrate domov, zatiaľ čo ona umýva podlahu. Sledujem ďalej a musím napísať, že... (,,BUĎTE ZDRÁVY, SOUDRUZI!“ ,,VÍTAME TĚ TONÍČKU. ŠKODA, ŽE POSPÍCHÁME, MUSÍME DO ÚSTŘEDNÍHO NÁRODNÍHO VÝBORU.“ ,,TO JE ŠKODA, CHTĚL JSEM SI S VÁMI POPOVÍDAT. ALE ASPOŇ JEDNU OTÁZKU SOUDRUZI: CO JE SE SOCIALIZACÍ?“ ) ...hodne škrípu dialógy robiace z osudových udalostí dnes úsmevné chvíle nútiace diváka sledovať celé prestavenie do zdarného konca. Znezrady sa objaví kniha: Mikuláš Lenin – Stát a republika. Pomyslím si: Zato istotne môžu kapitalisti , tí zlí, ktorí sú tu tak ukážkovo zobrazení sťaby vydierači, mysliaci iba na ženské, nato ako zneužiť robotníka a spiaci do neskorého doobedia, zatiaľčo čo pochodujúci ľud oslavuje 1. máj. Hádžem za hlavu zvláštnu záhadu, čakám na finále pred súdnym tribunálom, ktoré sľubuje potom, ako Mařka z manželovho listu o veľkosti súdruha Lenina dosahuje sexuálne uspokojenie, ojedinelý zážitok. ,, ZAHÁJILI SME BOJ PROTI KAPITALISTICKÉMU ZŘÍŽENÍ. V TOMTO BOJI NEMůŽEME STRATIT NIC, JENOM SVOJE OKOVY. ZÍSKAT ALE MůŽEME VŠECHNO.“ ... ,,...MY NAOPAK VĚŘÍME, ŽE PRO ZÁCHRANU LIDSTA JE POTŘEBNÉ ROZBÍT KAPITALISTICKÝ ŘÁD A VYTVOŘIT SVĚT SVOBODNÉ PRÁCE, SVOBODNÝCH NÁRODŮ, SVĚT OPRAVDU NOVÝ, SVĚT SOCIALISTICKÝ.“ (dosiaľ 853. hodnotení, 87. komentár k filmu) ()
Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci. ()
Herecké výkony Beka a Chramostové jsou na úrovni. Jinak tento film je v podstatě velmi tendenční rekonstrukcí událostí na Kladně 1920, kde se odtrhla od sociální demokracie ultralevicová frakce teroristů a pochodovala na Prahu. Podotýkám, že byli ozbrojeni. Tatík Masaryk by totálně selhal, kdyby na tuto hloupou agresivní lůzu neposlal vojsko. Tato pakáž věřila, že bojuje za svobodu. Pak svobodu vybojovala a všichni víme, v čem jsme žili. Teroristé z Kladna porušili minimálně pět závažných paragrafů tehdejšího právního řádu mladě sotva vzniklé republiky. Však po několika měsících(?) přicházejí z kriminálu a kují pikle dále. Kdyby byli u moci už ti správní komunisté, jak je známe, nevrátil by se z Jáchymova nikdo. Inu Masaryk, humanista. ()
„V právu jsou Neuměřičtí! Zvoleněvští jim pomohou!“- aneb prvorepublikový útisk podle zakaldatele ROH Tondy Zápotockého, který vždycky stál na straně dělníků (měnová reforma nebude!) a psal o tom románky. Čs. státní film to natočil, soudruhu prezidentovi s úctou a láskou. „Podívej se, jak je to krásné, když je naše Kladno celé rudé.“ Pepíček Toníček se s jágrovskou vizáží dobrosrdečného zarostlého bojovníka vrací ze svého čtyřletého válčení za c.k. habsburské mocnářství a jediné, co ho zajímá, je: „co je se socializací?“. Jedna z jeho základních ctností je, že má pořád rád vdolky. Je jasné, že s takovým kádrem lid musí zvítězit, zvláště jde-li o tak nadaného řečníka: „..za hrdým praporem neposkvrněné proletářské Třetí internacionály, dnes slavně, muži i ženy, přísaháme!“ Ono je to vůbec jako tehdejší filmy o husitech: revoluční lid, jeho ideologie, jeho vůdci, jeho zrádci, jeho zavilí nepřátelé. Mimo čistý radikalismus je jen mravně zpustlý oportunismus. Tytéž charaktery, táž rétorika, týž průběh. Včetně takových nezbytných drobností, jako je zamilovaný revoluční pár, davová přísaha či burcující listy z vězení. „Ta pevná víra, že se bude žít dobře, i kdyby přítomnost byla nevím jak zlá, to je myslím nejzákladnější kámen, o který se opírá celá projektovaná výstavba socialismu.“ (Stejný mustr je i v jistém filmu o národním boji v dobách havlíčkovských. Bojovné schůze lidu i veselice, veřejné agitace i partizánské noční vylepování plakátů.) Jen to Rusko s Leninem je tady navíc (resp. cizí mocnost zde stojí na opačné straně, místo Římu Moskva, čímž kompenzována absence svatého mučednického idolu). Na druhé straně je to zase jako číst Javořickou – navazování na nejpokleslejší polohu prvorepublikových filmů, kdykoli se che dojemným humorem ilustrovat všední bodrost lidu. Přebírá se i brakový zářivý úsměv hlavních hrdinů (jenž v jiném převtělení vládne zase dnes – konečně s totální mocí). K Pepíčkovi Bekovi ta reklama na zubní pastu tak nějak patří – neslezla mu z tváře po celou kariéru. Zato pozorovat ji na Chramostové je velmi smutný zážitek. (Mimochodem, zmínka o ní v pozoruhodném komentáři NinydeL k Spalovači mrtvol byla hlavním motivem, proč jsem Rudou záři zatoužil vidět.) Alespoň že můj miláček Brodský působí coby proletář (s vizáží židovského trockisty) docela vkusně, dokonce i při své vstupní wtf hlášce „člověk už nemá co žrát a ještě z práce ho vyhoděj“. Sympatické je pak jeho harmonikářské „Občané a občanky, soudruzi a soudružky! Poslechněte si srdcervoucí píseň pro baby a panny, jak bolšáni na Kladně mordovat chtěj pány!“ Pozornosti nejvíce hodnou je Vlasta Fabiánová, která totiž jediná ze všech herců poněkud vyčnívá z umělé šablony, pod níž lze v jejím případě zahlédnout skrovné, ale působivé příznaky skutečného naturelu (nevím, jestli proto, že tak dobře hraje, nebo naopak paradoxně proto, že tuto polohu moc neumí), což v kontextu působí skoro až rušivě parodicky. Její postava stojí za zmínku: je zpodobněním přerodu od starého smýšlení k novému (v čemž strhává s sebou i svého Šádka). Od počátečního orgasmu z představy pořízení plyšového kanape se zrcadlem, kvůli němuž se nakonec vdává za starého dědka („Rézinko, když se vezmeme, to kanape tady stát bude a spořitelní knížka je vaše!“ „Jémináčku..., vy dovedete ženskou duši a její city tak pochopit...“), až po tzv. emancipovanou ženu, která se nadále odmítá nechat živit manželem a zuačne chodit do práce, aniž by ovšem polevila v radostné péči o něj a o domácnost – emancipovaná socialistická žena zvládne dvě šichty jako nic a s radostným úsměvem, to byl možná nejdůležitější propagační výtěžek tohoto filmu. Pozoruhodné je, že komunističtí političtí vězni pohodlně agitují i z vězení, odkud se ostatně, jak sami nepochybují, brzy dostanou, do kteréžto doby je jejich ženám vyplácena státní podpora. A při tom mají ty svině drzost mluvit o šibenicích (pro ně). Úmysly věšet kladenské bolševiky se ve filmu řeší celkem dvakrát a je příznačné, že jsou pokaždé atikulovány výhradně jimi samotnými a to bez jakékoli opory v konkrétech (rozuměj: ani film samotný žádné takové konkétní náznaky nenabízí). „Pijme všichni na kuráž pívo s rumem, čaj, pověsíme bolšány, ať nám pokoj daj“ – zní z filmových pláten veselá písnička nedlouho poté, co Tondova parta zvěšela mezi mnohými jinými i vlastní lidi. Ostatně jediná poctivá věc na tomto filmu je, že nijak nezastírá, že s komunisty se dá jednat jedině s kvérem v ruce. /// Komentáře: NinadeL, sportovec. Záslužná citáce dobové nekritiky: ripo. () (méně) (více)
Galerie (13)
Photo © Národní filmový archiv
Reklama