Zulu

Ukázkové scénář a režie jako z učebnice. Film je rozdělen přesně na dvě poloviny - v první se seznamujeme s jednotlivými aktéry bitvy, v druhé je tu pochopitelně bitva, natočena jak přehledně, tak napínavě. A hudební vložka před bitvou, i když pochopitelně vymyšlená, je naprosto omračující. Potěšující je též, že film nijak nehledá, kdo byl v právu, a kdo ne, a soustřeďuje se jenom na obléhání. Jediná výtka směřuje k posunu charakterů. Například Hook byl příkladný voják, neuléval se na marodce, ale byl tam přidělen jako kuchař, a pastor Witt rozhodně nebyl pacifista, neměl vnadnou dceru, ale ženu s malými dětmi v nedalekém domě, a tak je před bitvou odjel chránit. (06.01.2016)

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)

Africký kmeň Zulu nahradzuje indiánov v Severnej Amerike a Briti nahradzujú Britov (a iných) prisťahovalcov, ktorí sa už nazývali Američanmi. Čiže menšia exotická obmena v kinematografických škatuľkách. Film o jednom mieste a jednej bitke. Pri tej je snáď najlepšia práve príprava na ňu, zvuk "železnice" za horami, to napätie, kedy to vypukne. Samotné súboje nemôžu pôsobiť príliš prirodzene, to ani pri tomto spôsobe boja nie je možné. Prečo ale Zuluovia riskujú kvôli zničeniu jednej posádky s niekoľkými desiatkami členov armády toľko svojich životov, nerozumiem. Ale na tom nezáleží, proste to tak bolo. Po čase na mňa začal pôsobiť film značne monotónne, vlastne je tu stále to isté. No pozeráme sa na film, kde kolonizátori Briti vraždia po stovkách domácich, pretože tí chcú žiť slobodne. Ešte že sa za to postava Michaela Cainea cíti tak nejak blbo. (02.06.2016)

Slůvko "válečný" na místě žánru vystihuje vše, co je potřeba. Scénář by mohl napsat kdokoliv, kdo by našel dokument o této bitvě. O nosných charakterech, či snad psychologii nemůže být řeč. Za všech okolností odtažití a suší britští důstojníci ( plní frází ), případně pár nahozených typů vojáků - rozvraceč, voják - barytonista. Tím bysme vyeliminovali jakoukoli možnost emocionálního zainteresování. Co zbývá? Bitva. Rozmáchle inscenovaná, ale stereotypní, bez jakékoli zajímavější taktiky a dramatických zvratů. Nnad vizuální stránkou se tu rozplývat nebudu, to by musel být kameraman úplný idiot, aby toho nevyužil. Skoro to vypadá jako by Zulu vznikl na zakázku britské armády, která si potřebovala zvýšit sebevědomí a poplácat se po zádech, jak to tam tenkrát skoulela.... (11.03.2006)

Na 64. rok nesmírně povedený válečný snímek. Michael Caine coby cucák tu předvádí chladné anglické herectví. Příběh z prostředí, kde mladý W.Churchill budoval svoji vojenskou kariéru. Zajímavá ukázka britské bojové taktiky, která tu přinesla svoje ovoce. Hrdinství se tu neodvíjí od lásky k vlasti či královně, nic jiného jim nezbývá. No a pak mě napadlo...kdybych byl mezi těmi vojáky, posral bych se strachy! (05.07.2011)