Transamerika

Tak trochu atypická road movie, která bohužel moc nepřekvapí zápletkami, neb je všechny tak nějak předvídáte. Jinak opravdu žensky působily city, které otec Stanley projevoval synovi jako misionářka Bree (obzvlášť ve druhé půlce filmu), působily až mateřsky - a právě tohle mi celou dobu vrtalo hlavou, velmi to na mě z filmu vyčnívalo a nějak nevím, jestli takto podaná psychologie postavy byla záměr nebo nezvládnutí. Nevím vlastně ani, jestli mi to vadilo, nebo se mi to právě líbilo. Každopádně to upozadilo veškeré mé další dojmy. (07.08.2008)

Jedním slovem – výtečná. Výtečná Felicity Huffman. Tady by nikdo zoufalku Lynette nehledal. Úžasná práce s hlasem, s mimikou. Způsob řeči, dikce, modulace hlasu. Dokonalé, precizní, bezchybné. Jasně, obrovský díl práce odvedli i maskéři, ale hlavní tíha leží na ní. „Stanley Schupak už tady nebydlí. Stanley nemá syna.“ Co dělat, když se pár dnů před kýženou operací ozve Toby, domnělý syn? Chtít být ženou a najednou být otcem? Syna momentálně ve vězení a ne právě výlupku ctností. Problém je přímo nerudovský – kam s ním? Fotka s jeho matkou důkazem, který nelze přehlédnout. Spisovná felicity v podle svého mínění nenápadných kreacích, aby nebudila pozornost okolí. Růžovofialovou v podstatě do konce neopustí. Nejen na sobě, i v bytě. Syn to hodnotí lakonicky: „Vypadáte strašně.“ Pán prstenů je podle něj teploušský film. Felicity – Bree – vynakládá nesmírné úsilí na zatajení pravdy. Scéna s nevlastním otcem nezapadá do jejích představ. „Neřekl jsi, proč nechceš jít domů.“ Když vyplouvají na povrch věci z Tobyho života, je úzko nejen Felicity. Stejně jako když s Felicity Toby mluví o svém otci. „Jsi holka nebo kluk?“ Co všechno způsobí nevinná otázka malé holky. Huffman je úžasný transsexuál, pravděpodobný, ani na vteřinu nesklouzne do karikatury. Jenže pak Toby uvidí to, co mělo jeho zraku zůstat navždy skryto. (Mimochodem, dobrý trik, dobrý záběr.) Když okradení, bez auta a bez peněz najdou útočiště u starého Indiána, výtečného Grahama Greena, je čas i pro trochu poezie. Se slzičkou v oku. Která tak nějak přetrvává i na návštěvě u rodičů, kteří přece jen nebyli tak docela mrtví. Jen nechápaví. „Kéž by se na mne alespoň jedinkrát opravdu podívali.“ Rodinná idyla prasklinami minulosti a střípky budoucnosti. Plačící Bree je pak víc, než se dá snést. A to jsem do poslední chvíle vážně netušila, jestli to udělá nebo ne. Transamerica vás nenechá klidnými, musíte si udělat vlastní názor, převrátit si problém zprava doleva, seshora dolů, zepředu zezadu. Na Ameriku víc než odvážný film. (23.08.2008)

Hodně příjemný film zabývající se hned několika morálními otázkami. Od filmu s takovým názvem jsem čekala všelicos, jen snad roadmovie ne. O to víc na mě tohle drama působilo uvolněněji a sympatičtěji. Vztah otce/matky a syna(výborná Felicity a talentovaný Zegers) je podaný celkem neotřele a právě tento vztah hraje v celém filmu prim. I když je člověku jasné, jak asi film skončí, je zajímavé sledovat, jakým způsobem tyto dvě postavy do toho cíle dojdou. (07.07.2010)

Ještě více na komoru než Bree, u které jsem celou dobu přemítala, jestli je to herec nebo herečka a nakonec jsem řekla, že herec, a ona to byla herečka, mě zasáhl synáček Toby - dojemná snaha zavděčit se, snoubená s naivním dětským pohledem na svět, okořeněná drsným tempem "duševního stárnutí" dětí ulice. (06.08.2008)

Jak asi musí být šokující,když zjistíte,že vaším otcem je transexuál?Rozhodně to musí být šokující a zvláštní. Tenhle road movie patří(dle mého)k nejlepším ve svém žánru co jsem za svůj život viděla...Felicity Huffman perfektně zahrála transku až jsem jí to uvěřila :-D a určitě musela být poctěna takovou nabídkou :-D a Kevin Zegers byl pro tuto roli rebela Tobyho skvělou volbou. (24.08.2012)