Ve službách papeže

Pozrieť si významný film takmer 60 rokov po jeho vzniku svedčí, že nepoznaných miest na mojom filmovom nebi je stále ešte dosť.  Knihu Irvinga Stonea som kedysi dávno prečítal, fresky v Sixtínskej kaplnke poznám a napriek tomu bol film pre mňa veľkým zážitkom. Stret tých dvoch silných osobností aj v situácii keď pápež bol viac vojvodcom, než pápežom a Michelangelo bol z donútenia viac maliarom ako sochárom odôvodnil aj zdanlivú dejovú jednotvárnosť diela. Ono to ani nebolo veľmi o freske, ale skôr o ľuďoch, o živote, o viere, o predstavách a nádejach. Hľadal som v pamäti, kedy v minulosti som videl tak presvedčivo zahraný stret dvoch osobností a našiel som ho v Glenvillovom Becketovi s Burtonom a O'Toolom. Ale to neuberá ani jednému z filmov na jedinečnosti. (05.11.2022)

Vynikající film. Na Nový rok jedu poprvé do Říma a předem mohu říct, že co mě na Itálii nejvíce zajímá je renesance a jsou to také géniové té doby, v popředí figurujíc samozřejmě Leonardo, Boticcelo nebo právě Michelangelo. I právě proto v letadle nebudu myslet tak moc na koloseum nebo Fontánu Trevi, ale budu snít o tom jak poprvé vzhlédnu hlavu a uvidím jeden z divů světa, na kterém se jeden sochař neochotně málem umořil k smrti. Umění je velice obskurní jev v mých očích a subjektivně nerozumím lidem, co galerie ze svých itenerářů vynechávají, protože v každé fresce, v každé olejomalbě je za komponován kus umělcova génia a každá nese příběh, proto je dobré zajít se podívat na dary těchto géniů, ať už se v Oslu podívat do Vigellandova parku, nebo do Florenské Ufizzi, či Louvru, člověk by měl být schopen tuhle velikost ocenit a sklonit se za uměním, které hraničí s dokonalostí. (15.12.2019)

Strhující historický epos ze staré školy. Nepříliš známý, ale vysoce kvalitní režisér Carol Reed si vybral adaptaci románu Irvinga Stona a na stříbrném plátně rozehrál dechberoucí partii mezi dvěma osobnostmi renesanční Itálie, Michelangelem Buonarrotim a papežem válečníkem Juliem II. Jejich zpočátku nesnadný vztah prošel složitým vývojem, od zloby, přes porozumění, uznání, respekt, až ke křehkému a nepřiznanému přátelství. V hlavních rolích excelují Charlton Heston a Rex Harrison, vše je podbarvené bohatou výpravou a nádhernou hudbou, jak se na velkofilm sluší. (02.09.2011)

Film, který patří mezi ty, které čím víckrát vidím, tím více se mi líbí. Film disponuje opravdu úžasnými herci v hlavních rolích, ale velmi šťastně jsou obydlené i menší postavy. Papež Julius II nebyl pravděpodobně příliš dobrý duchovní vůdce a jeho odkaz patří spíš k těm stránkám historie papežství, které značně oslabují duchovní autoritu tohoto úřadu, ale jako válečník, dobyvatel a milovník umění byl velmi zručný a prospěšný. Pro Michellangela byl dokonalým partnerem. Provokujícím, zneklidňujícím tyranem. Rex Harrison ale propůjčuje svému Juliovi II (kromě zalepenosti, dětinskosti, umanutosti, ješitnosti) chmurně laskavý humor, životní nadhled a nostalgii (zvlášť v nádherné závěrečné pasáži filmu). Michelangelo je jaký Michelangelo umělecky byl - téměř nadlidsky nadaný a navíc zde disponuje tak značnou dávkou charismatu (charisma propůjčené Hestonem se téměř dá vážit a prodávat na kila), nicméně jeho sebestřednost a téměř naprostá nepoužitelnost kdekoliv jinde v životě, ho činí sama sobě nebezpečným. Lekce, kterou si oba titáni udělují je však překvapivě přívětivá a příznivá a připomíná tu chvíli, kdy lidé objevili, že úderem dvou kamenů lze ...někdy....vykřesat oheň. Obě pyšné osobnosti vycházejí ze svého souboje se svou vlastní lekcí pokory a víry, která je možná ještě větším zázrakem než strop Sixtinské kaple (a že se mi nějak líbí!!!!) Příběh je ozdoben velmi velmi dobrým scénářem, který si vystačí s nemnoha postavami, s nemnoha lokacemi, s nemnoha složitostmi v ději. Vše, co a kdo se ve filmu objeví má svou funkci a objasňuje motivaci hlavních dvou postav. (03.08.2007)

,,JE TO LEN FARBA NA OMIETKE..." __ Film je strhujúcim obrazom Michelanghelovho života v dobách, keď pracoval na výzdobe Sixtínskej kaplnky. Šľachovitý Charlton Heston v úlohe jedného z najväčších umelcov všetkých čias podal výkon, ktorý je zrovnateľný s jeho oscarovým koncertom v Ben Hurovi. Rexa Harrisona si pamätám hlavne z dvoch filmov: Kleopatry a z tohoto. A aj keď sa na skutočného Júliusa II. príliš neponášal, podáva najlepší výkon vo filme. Nie je to ani samotné maľovanie, ale práve úžasne iskrivé hádky s prímesou ironického humoru medzi týmito dvomi osobnosťami, ktorí v skutočnosti boli omnoho lepšími priateľmi, presto tvoria absolútny vrchol snímky. Niektoré kulisy mohli byť prepracovanejšie. (16. komentár k filmu) 4.5* (13.09.2007)