외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr ()
Tak jsme si poplakali až nám uši uschly. Naprosto prázdný a bezduchý film na téma ona jemu on jí a všichni všem. A ten necezený, tak dokonale idiotský kýč na konci mě dojal, že bych si nejradši své slzy vymlátil na tvůrcích. Něco tak špatně odhadnutého jsem dlouho neviděl. Bůh mě netrestej, ale tvůrce takových filmů přetáhni minimálně pohrabáčem. Tfuj. Um jak z hnoje za bordelem. ()
Komorni, naturalisticke podani, s jakym je peclive vykreslen vztah mezi zoufalymi dvema lidmi poznavajicimi se v ponurem prostredi nemocnice, jejichz zivotni protejsky spolu v minulosti navazaly milenecky vztah a svuj pomer spolu i ukoncily pri tragicke autonehode, zobrazuje problematiku mezilidskych vztahu tak syrove a skutecne, az cloveka mrazi jen z pocitu, ze na obrazovce pred sebou nesleduje dokonale prolnuti dvou zivotu, ale 'bezne' a 'neresitelne' problemy z nej plynoucich. Situace, ktere ve sve podstate skryvaji romantickych okamziku spoustu i pres absenci dokonalych mist pro prvni polibky a neznosti. Temne problemy v sedem svetle skutecnosti, pred kterymi se vetsinou clovek jen schova do ustrani a rezignuje pro uplnou vycerpanost duse i mysli, jsou v Oechul ztelesneny tak bolestive a zive, a presto odtazite a chladne z pohledu cizi osoby nemajici sebemensi sanci vcitit se do skutecne rany nekoho, koho nezna a kym neni, do nestesti, ktere svym ledovym dotykem znici iluze a zlomi nenavratnou realitu, v jeden dlouhy, zly... bezvychodny sen. ()
Keď katastrofa spája. Južná Kórea je pre mňa semeniskom výborných krimi thrillerov a streštených romantických komédií. Preto je pre mňa veľkým prekvapením, že April Snow je spravený z neuveriteľným jemnocitom. Ten nielenže sa nesnaží citovo vydierať diváka. Ale snaží sa zvnútorniť emócie hlavných hrdinov a všetky ich pocity a obavy vyjadriť pomocou obrazu a drobných potešení, ktoré dokážu vo svojej tragickej situácií nájsť. Nechcem to prirovnávať k niečomu meditatívnemu ani k ničomu realistickému. Pretože film má v sebe nádych rozprávkovosti a tiež určitej zádumčivosti. Ale hlavne koniec a sledovanie počasia na mňa pôsobí príjemnou katarziou. Film, ktorý možno nedramatizuje, nesnaží sa byť zvláštny, nový alebo prevratný. Ale pekný vo svojej čistote. Mnohý by povedali, že z neho sála chlad, ale potom sa prichytíte pri tom, že je to už niekoľko dní a vám stále po rozume behajú konkrétne scény. Nie dokonalé, ale veľmi, veľmi príjemné. ()
Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. ()
Reklama