외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Kdyby mi někdo řekl, aby shrnula tenhle film jedním slovem, určitě by to bylo slovo "modrá". Ten film má nejasnou modrou. Celou dobu jsem čekala, pořád jsem čekala, jak to bude těžké, ale ono to bylo lehké, jen jim to trvalo trochu dlouho, než si to uvědomili. Film rozhodně není špatný, jen je na můj dnešní den pojatý moc lyricky, asi moc umělecky, abych ho mohla lépe ohodnotit. Díky dvou hlavním herců jsem občas dokázala pochopit, poznat, vědět, co cítily postavy. Což na film, kde se pocity nejadřují slovy, není rozhodně špatný výkon. Ale když to tak musím říct - čekala jsem větší drama. Tohle opravdu bylo jen modré lechtání, které mou touhu po pořádné emoční ždímačce neuspokojilo. Padnoucí hudba, krásné záběry, sníh, "zakázaná láska", a přesto mě nic z toho nedokázalo zasáhnout, dojmout, rozbrečet. Prostě to tak nějak proběhlo. ()
Nie nie, toto nieje jedna z tych chirurgicky presne vystavanych romantickych dram, ktorych je v korei neurekom. Toto je surova, smutna realisticka drama. Nezasiahne vas do srdca ako amorov sip, ale zovrie vam ho ako zimny mraz a potom jemnucko pohladi ako aprilovy sneh. Nazov je skutocne priznacny a v zavere film do seba prenadherne splynie a zanecha skutocne hlboky, zvlastny, melancholicky pocit ktory este dlho, dlho doznieva aj po nadhernych zaverecnych titulkoch. Krute osudy hlavnych protagonistov vas casto krat prinutia sa hlboko zamysliet, ako sa citia, o com premyslaju, a aj ked je tazke na to prist, vy viete ze naozaj trpia. Ak by som niekedy vyberal tie naj korejske filmy, tento by bol aj s Oldboyom, Bittersweet life a A moment to remember v Top 5. (10/10) ()
Podobnú tému ako Oechul sa snažil kedysi zobraziť aj Sydney Pollack so svojím Random Hearts. Dvaja neznámi ľudia sa stretávajú v nemocnici, lebo sa dozvedajú, že jeho maželka a jej manžel boli spolu v aute, mali nehodu a obaja momentálne ležia v kóme, aby nakoniec zistili, že boli milencami. Naviac medzi všetkým tým zármutkom a bolestivou nevedomosťou "prečo" začnú aj oni k sebe niečo cítiť... Kým Pollackov počin trpel snáď všetkými chorobami, akými môže melodráma trpieť (bol neschopný z človeka vydolovať akékoľvek emócie či aspoň sympatie k ústrednej dvojici, herci boli toporní a scenárista sa takisto nezaskvel), Jin-ho Hur pristupuje k látke s pre Kórejcov typickou nežnosťou a pod jeho rukami vzniká krehký, láskyplný, ale neuveriteľne bolestivý a smutný "skutočný" príbeh. 10/10 ()
Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr ()
Herecky bravúrne zvládnuté, no zato extrémne pomaly podané drama, ktoré namiesto emocionálnych prejavov, vsádza všetky karty na mĺkvu atmosféru. Námetom zaujatý, rozuzlením vábený, spôsobom prevedenia miestami “bolestivo” unudený. Mám rád kórejskú romantiku, no toto išlo úplne mimo moje citové zmysly, pričom dojatie, ktoré od snímkov tohto druhu priam očakávam, by som dosiahol iba v prípade krájania päť kilogramového vrecka cibule. ()
Reklama