Režie:
Randa HainesKamera:
John SealeHudba:
Michael ConvertinoHrají:
William Hurt, Marlee Matlin, Piper Laurie, Philip Bosco, Allison Gompf, John F. Cleary, Philip Holmes, Georgia Ann Cline, William D. Byrd, Frank Carter Jr. (více)VOD (2)
Obsahy(1)
James Leeds (William Hurt) přijíždí učit na venkovskou školu pro sluchově postižené. Jeho dobře míněná představa, že by se studenti měli učit mluvit, naráží u krásné a inteligentní Sáry, která zůstává na škole i v dospělosti a odmítá se jeho metodám podřídit. James ji chce rozmluvit a vytrhnout z její uzavřenosti, ale když se do ní zamiluje, musí se i on naučit, že pokud někoho milujeme, nemůžeme jej ovládat. Marlee Matlinová získala za roli Sáry ve svých jednadvaceti letech Oscara za hlavní ženskou roli a stala se tak nejmladší držitelkou ocenění v této kategorii. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (106)
Základní linie příběhu je prostá: na ústav pro výuku neslyšících (a tedy i většinou nemluvících) nastoupí nový učitel a na svém novém působišti začne, inu, nově působit. Se svými novými žáky se nějak postupně dohodne, nicméně – jak se dalo očekávat – nastanou i komplikace. Tou asi největší je bývalá žačka onoho ústavu, která našeho milého nového učitele zaujme na první pohled (aby ne, je dost pohledná). On má v úmyslu jí naučit to, co se doposud nikomu jinému nepodařilo (mluvit), ona má v úmyslu – nu? uhodli jste? – naprosto se nenechat něco takového naučit. A při samém tom snažení a odmítání se oba protagonisté sblíží a nakonec spolu začnou žít. Čímž to, pochopitelně, nekončí – tím naopak vše, především řada svízelů a trablů, začíná... Obecně nemám filmy o tom, jak je to mezi lidmi složité, jak i jinak rozumní lidé se často nedokáží rozumně dohodnout a jak se nakonec přeci jen občas dohodnout dokáží, čímž nakonec dobro zvítězí, rád. A to proto, že drtivá většina z nich je ukrutně blbá. Proč tenhle není? Odpověď je nasnadě: protože je jiný. Protože patří do oné vzácné a nepočetné rodiny filmů o tom, jak je to mezi lidmi komplikované, která se honosí přívlastkem „důstojný". Je to důstojný a střídmý film, který nepředpokládá, že se na něj dívá blbec – a právě proto je tak výjimečný. Hlavní mužskou roli ztvárnil William Hurt, což je pan herec, hlavní ženskou protagonistkou byla Marlee Matlin – a na té je, krom přitažlivého filmového fyzična a hereckého projevu, zajímavé také to, že je celý život hluchá. Bum. Možná jsme právě u zřídla pravdy toho, proč tenhle film, narozdíl od mnoha jiných filmů dané kategorie, je dobrý a dokonce i víc než jen to. K oběma hlavním protagonistům lze totiž navíc připočíst dobře ztvárněnou atmosféru, zajímavou hudbu a jednu pravděpodobně nezapomenutelnou, ehm, řekněme koupelovou scénu... ()
...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? ()
Stret dvoch svetov - normálneho a toho hluchonemého, či skôr nepočujúceho. Priblížiť sa k normálnemu svetu je rovnako obtiažne ako priblížiť sa k tomu svetu druhému. Nehovorím, že najlepšie, ale zapamätaniahodné herecké výkony a zaujímavé skryté posolstvo prerážajú z tohoto snímku. I keď je to na môj vkus až príliš romantické a všadeprenikajúce sexom a nie práve vieryhodným celkovým prevedením. ()
Ve své době asi zjevení, protože o problematice neslyšících se moc nemluvilo. Když se dnes na film dívám, vidím všechna ta scenáristická klišé a mrzí mne, že film vlastně nemá čím překvapit. Ono jde v hlavní podstatě jen o romantický film, jenž je světem neslyšících jen ozvláštněn. Hlavní hrdinka klidně mohla být alkoholička, mít trauma z dětství, že ji zneužíval otec, že má implantované srdce někoho jiného, a vyšlo by to nastejno. Zásady podobného scénáře jsou zde jasně rozeznatelné: nejprve seznamování, postupné sbližování, pak konflikt (zde podle mne zcela nesmyslný), a nakonec pochopení, odpuštění a usmíření. A děcka zahrají skvělé představení, klobouk dolů. A rovněž mne mrzí, že podobně vedený styl filmu je kapesníčkový a chtěně dojímací. ()
Film s dodnes nie beznou temou nepocujucich ludi. Cely pribeh je podany cez romanticky vztah medzi pocujucim ucitelom Hurtom a nepocujucou exstudentkou nadhernou Marlee Matlin v skole pre nepocujucich. Chemia medzi nimi funguje solidne, ale prijal by som väcsiu interakciu nepocujucich s ostatnymi ludmi a poukazanie na problemy ich spolunazivania, co je v tomto filme prakticky uplne odignorovane, kedze sa väcsinu casu film odohrava v izolovanom prostredi. Nepocujuci mi nepripadaju ako taki extremne netradicni exoti ako autisti alebo nejaka ina mensina, aby ich komunita bola natolko fascinujuca, ze by to samo o sebe utiahlo film. No a ta romanticka linia je taka normalna. Nijak extra ma tentoraz za srdiecko nechytila. Takze vysledkom je obycajna romantika z trochu netradicnejsieho prostredia. Ale Hurt ma moje uznanie za znakovu rec, ktora v jeho podani vyzerala uveritelne. 7/10. ()
Reklama