Bohem zapomenuté děti

Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň. (30.06.2017)

Začiatok filmu sľuboval zaujímavý príbeh o nadanom netradičnom učiteľovi, ktorý miluje svoju prácu s hluchonemými deťmi. Nechýbal ani vtip, dobré detské výkony, spád deja. V druhej polovici sa to zvrtlo do lovestory, kde obe strany hľadajú svoje miesto a pochopenie druhého, a vôbec do príbehu, aký druh neznášam. Samozrejme (z môjho mužského pohľadu) žena poriadne nevie, čo chce, a romantická zápletka je na svete. Už to len šťastne rozuzliť a na konci je zvonec... –––– Viete prečo sa treba naučiť rozprávať? – Aby sme mohli baliť počujúce dievčatá. (20.04.2014)

Vkusná romanťárna využívající motiv hluchoty hlavně k svému vlastnímu ozvláštnění (naštěstí ne k levnému dojení emocí), tu a tam i jako odrazový můstek k zpodobnění všelikých mezilidských propastí, blízkostí, pout a unikání. ***1/2 (na vážkách se čtvrtou, jak mi do druhého dne v hlavě zůstal hlubší a příjemnější otisk, než se původně zdálo.) (04.10.2015)

Jeden z těch slavných filmů, od kterých člověk čeká těžké a nestravitelné umění a proto se mu povědomě vyhýbá. Ale nic takového se zde nekoná. Sledujeme prostý příběh učitele (William Hurt) který přichází učit hluchoněmé děti na odhlehlé místo a přitom se zamiluje do hluchoněmé uklízečky (Marlee Mattinová). Výuka je přitom čistě komediální (Hurt učí žáky mluvit pomocí nadávek, na diskotékových peckách nebo klidně na hlavě) a samotný vztah je jedna z nejkrásnějších romancí, jakou jsem ve filmu viděl, se všemi vztestupy i pády takového normálního vztahu. Mattinová je naprosto přirozený talent, která jen pomocí znakové řeči a výrazů dokáže vyjádřit neuvěřitelnou škálu emocí a Oskara má naprosto zaslouženýho, ale podle mě by si ho zasloužil neméně i Hurt, který nejenže hovoří znakovou řečí, ale ještě u toho stíhá mluvit a překládat co řekne Mattinová, aniž by to vyznívalo jakkoliv nepřirozeně a k tomu všemu jen tak mimochodem podává fantastický herecký výkon. Moc krásný film. (05.07.2009)

Predstaviteľ americkej tvorby na pomedzí artu a kvalitnej komercie. Zvolená téma je ešte väčší hazard ako v Rain manovi, ale znova všetko parádne vyšlo. Ústredná dvojica je dokonalá, Oscara by som doprial aj Williamovi Hurtovi, s prihliadnutím na jeho veľmi silné obdobie v 80-tych rokoch. Nezabudnuteľná je najmä scéna vo vode, takéto jednoduché, ale silné humanistické metafory sa mi niekedy páčia viac, ako skryté, nerozlúštiteľné šifry ťažkých "artových" režisérov. (28.05.2012)