Bohem zapomenuté děti

Ve své době asi zjevení, protože o problematice neslyšících se moc nemluvilo. Když se dnes na film dívám, vidím všechna ta scenáristická klišé a mrzí mne, že film vlastně nemá čím překvapit. Ono jde v hlavní podstatě jen o romantický film, jenž je světem neslyšících jen ozvláštněn. Hlavní hrdinka klidně mohla být alkoholička, mít trauma z dětství, že ji zneužíval otec, že má implantované srdce někoho jiného, a vyšlo by to nastejno. Zásady podobného scénáře jsou zde jasně rozeznatelné: nejprve seznamování, postupné sbližování, pak konflikt (zde podle mne zcela nesmyslný), a nakonec pochopení, odpuštění a usmíření. A děcka zahrají skvělé představení, klobouk dolů. A rovněž mne mrzí, že podobně vedený styl filmu je kapesníčkový a chtěně dojímací. (26.06.2017)

...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? (07.03.2010)

Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň. (30.06.2017)

Moc krásná záležitost ve všech ohledech, viděla jsem tento snímek kdysi dávno a tak jsem se k němu dnes večer vrátila.. William Hurt je v roli učitele nesmírně charismatický a Marlee Matlinová mě okouzlila úplně stejně jako před lety.. Nahlédnutí do úplně jiného světa - bez zvuků a bez mluvení - považuji za zdařilé, lehce uvěřitelné, no a pro nabourávání bariér mám slabost i pochopení.. Scény z bazénu jsou pro mne nezapomenutelné.. (15.03.2022)

Film s dodnes nie beznou temou nepocujucich ludi. Cely pribeh je podany cez romanticky vztah medzi pocujucim ucitelom Hurtom a nepocujucou exstudentkou nadhernou Marlee Matlin v skole pre nepocujucich. Chemia medzi nimi funguje solidne, ale prijal by som väcsiu interakciu nepocujucich s ostatnymi ludmi a poukazanie na problemy ich spolunazivania, co je v tomto filme prakticky uplne odignorovane, kedze sa väcsinu casu film odohrava v izolovanom prostredi. Nepocujuci mi nepripadaju ako taki extremne netradicni exoti ako autisti alebo nejaka ina mensina, aby ich komunita bola natolko fascinujuca, ze by to samo o sebe utiahlo film. No a ta romanticka linia je taka normalna. Nijak extra ma tentoraz za srdiecko nechytila. Takze vysledkom je obycajna romantika z trochu netradicnejsieho prostredia. Ale Hurt ma moje uznanie za znakovu rec, ktora v jeho podani vyzerala uveritelne. 7/10. (25.06.2017)