Planeta bouří

To, co dnes na této rané filmové sci-fi vyvolává největší údiv, případně i odstup nebo nelíčený odpor, je "jen" důsledkem dobových sociokulturních "souřadnic", které jsou určující pro východiska a základ, z nichž tento film vznikal. XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (1961) přijal voluntaristický tzv. Program budování komunismu, odvážně tvrdící - netroufnu si napsat vědomě lhoucí - , že do r. 1970 budou v tehdejším Rusku vybudovány základy tzv. komunistické společnosti. Vlna následného optimismu přinesla s sebou vyvrcholení destalinizačních snah (mj. vydání světově proslulé novely Alexandra I. Solženicyna JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE) a paralelně pocitů, že to všechno je opravdu na dosah ruky. Připočteme-li k tomu první vzlet člověka do vesmíru (Jurij A. Gagarin 12. dubna 1961), dotváří se prostředí, v němž konkurenční petrohradské (leningradské) filmové centrum sáhlo po novele-románu spisovatele Alexandra P. Kazanceva a také výchozí podněty, které výrazně spoluurčily celkový kontext a vyznění filmu. Asi s potěšením lze konstatovat viditelné vlivy klasického díla české filmové sci-fi CESTA DO PRAVĚKU režiséra Karla Zemana na použité triky i volbu prehistorických zvířat a obyvatel rovněž hypotetické tváře Venuše, kterou dostupné výsledky známých bádání dnes víc než spolehlivě vyvracejí. Určité spojovací můstky na druhé straně nalézáme k raným dílům amerického socialistického seriálu STAR TREK. Ploché pojetí postav je naopak vlastní raným sci-fi, v podstatě verneovským derivátům technicistních próz, v nichž pro prvoplánové okouzlení objevy nezbývá čas, vůle ani prostor na hlubší prokreslování charakterů hlavních hrdinů. Jsem přesvědčen, že dosadíme-li do mozaiky tohoto nesporně zdařilého sovětskoruského pokusu o sci-fi právě tyto kaménky, nemůže to nezůstat bez vlivu na jeho docenění. PLANETA se pak výhradně na půdě svého specifického žánru jeví jako dílo klasické, opravdu nadčasové. (18.09.2009)

Tohle sci-fi je tak moc naivní, že je to prostě kravina. Příběh s objevením života na Venuši je prostě blbý. Scénář je plný připitomělých rádobyfilozofických úvah o rozsévání života ve vesmíru a nesrozumitelných dialogů. Když se připočtou ještěři a chapadlové rostliny, nemůžu se ubránit asociaci se snímky Ed Wooda. Herci jsou opravdu tragičtí. Myslím, že srovnání se Zemanem není na místě, tam byla naivita účelová, tady je nevědomá. Párkrát jsem se zasmál, třeba když sovětská Moskva radila kosmonautům nepřistávat, s tím, že jejich život je důležitější, než úspěch mise. Když si představím Stalina, nebo Brežněva, nelze se nezasmát. Vše blbé navíc korunuje budovatelská písnička, jež se rozezní v závěru. (14.04.2009)

Po výtvarné stránce se jedná o absolutní skvost! Neuvěřitelně nádherné "retro", prostředí Venuše, pravěké potvory a vše kolem je úžasně provedené, opravdu nádhera. To se mi strašně líbilo. Navíc nechybí klasicky robot v týmu výpravy, který se nakonec pomátne a obrátí se proti týmu kosmonautů ... Ale ty kecy a dialogy, to se prostě nedalo ... A do toho ještě sovětské písničky. Fakt ne, chtěl jsem dát čtyři hvězdy, ale ty rozhovory a neustálé narážky na tehdejší východní politiku mne pak už nadzvedávaly každou druhou minutu ... Nejlepší je část přistání na Venuši a střet s místní faunou a flórou. To je paráda a zabírá naštěstí podstatnou část filmu. Ale začátek a konec je fakt něco příšerného a kdyby byl ten film němý, bylo by to mnohem lepší ... (06.05.2009)

Ten film se neřadí po bok nepřekonatelných fantasy děl Karla Zemana, jak píše oficiální text distributora, ale kulhá aspoň 1000 verst za ním. První třetina v raketě je zdlouhavá a nudná. Po doletu na Venuši je veselo, ale takové, které tvůrci tohoto dílka neplánovali. Ten film baví především svým neumětelstvím. Vím, že jde o film z r. 1962 a vím, že úroveň triků byla nízká, ale takový nedostatek fantazie je u sci-fi urážející. To se ani nezmohli na nějaký paprskomet a museli ty směšné ještěry střílet běžným revolverem. I ta jejich raketa vypadá, jako by ji zbastlili z Moskviče 407, a ne jako hrdé dílo techniků zářné komunistické budoucnosti. Vrcholem je, že se do ní leze po žebříku jak do kurníku. Dostalo mne do kolen, když při urychleném odletu poslední z kosmonautů odkopl ten ubohý zebř a přibouchl dvířka toho vesmírného vehiklu jak dvířka od záchodku. Tohle si mohl dovolil ještě tak Jules Verne při své cestě na Měsíc v r. 1865, ale téměř sto let po něm je to ubohost. Úroveň animace venušanských prapotvor je bídná. Zhnuseného diváka pak dorazí přemoudřelé řeči a úděsně optimistická píseň. Srovnáme-li to s naší Ikarií XB 1, která je jen o rok mladší, a s Cestou do Pravěku, která je o sedm let starší, vypadá tohleto dílko jako výtvor amatérů. Za nechtěný humor mnoha scén aspoň 1*. (28.09.2011)

Planeta bouří je poměrně ambiciózní sovětské sci-fi, které obsahuje nemálo dílčích scén ikonického rázu, nicméně nedá se říct, že by celek držel pohromadě kdovíjak uspokojivě. Ale vidět to jako malej kluk, pravděpodobně bych na to měl díky povedeným praktickým efektům poměrně milé nostalgické vzpomínky. (02.04.2022)