Vesmírný lovec: Dobrodružství v Zakázané zóně

Skvost. Jeden z řady filmů, které jsem viděl jako kluk a pak dlouho hledal. A našel. Derivace Hana Sola zachraňuje tři ztroskotané pozamšťanky na Mad Maxovské planetě. U toho hláškuje a dějou se tam uplně random cool věci. Má to osmdesátkovou hudbu a vizuál jako ze šroťáku. Je potřeba psát dál? Pecka. (01.11.2020)

Tohle se mi kdysi hrozně líbilo. Po letech jsem to vyhrabal někde na videu a trochu jsem nechápal, cože jsem to na tom vlastně měl. Máme tu neohroženého hrdinu v sympatickém podání Petera Strausse, který se dostane na planetu jako vystřiženou z Mad Maxe. Atmosféra je výborná a modely nejrůznějších futuristických vozítek jakbysmet. Děj má slušně našlápnuto, ale už velmi brzy začne váznout. Nejsilnějšími momenty scénáře se nakonec ukáží vždy vděčné pošťuchování hlavních postav (které se naoko nemají rády, ale samozřejmě jeden by pro druhého vypustil duši) a potom závěrečné procházení smrtící dráhy za rozkošnického přihlížení hlavního padoucha v podání Michaela ironsida. Jinak nuda. Triky jsou často ubohé a potvory, které by měly nahánět strach, vyvolávají spíše úsměv (padající gumoví tlusťoši, papundeklový ještěr). Film má určitě své kouzlo, ale dneska už asi moc neosloví. (10.08.2006)

Takhle by vypadaly Hvězdné války z pohledu Hana Sola, kdyby se neodehrávaly před dávnými časy v jedné předaleké galaxii a točil je fanoušek práce George Millera s polovinou jeho talentu. Takže jestli máte pocit, že Mad Max Beyond Thunderdome je špatný film, tak máte pravdu. Tohle je ještě trochu horší, protože akčním scénám chybí dynamika, filmu slušní herci a vypadá příšerně lacině. Hlavní hrdina je sympaťák s charismatem, ale sám dojem neutáhl. Molly Ringwald dostala jednu z prvních šancí a přestože se za pár let svezla na úspěchu Breakfast Club, herecky byla přinejlepším druhá liga. Příběhově to taky není žádná sláva a onen epický hudební motiv, který cpal režisér do každé druhé scény, jsem po odeznění vždycky okamžitě zapomněl. Hudba je přitom parádní a jako jediná snese přísnější měřítka. (18.08.2019)

Zábavně výstižný průlet béčkovými scifárnami osmdesátých let, jehož trasu tvoří madmaxovsko-starwarsovský mix plný bizarních rekvizit, spoře oděných krasavic, skal a gumových masek. Nostalgie s přímým vstřikováním šlapala na plné obrátky, aby mě udržela ve vzpomínkovém rauši, ale když jsem ji občas vypnul, abych se podíval na co se vlastně dívám, kouzlo vyprchalo a zůstala jen ušmudlaná hloupost, která má hodnotu především jako úsměvná vzpomínka či žánrový muzeální exponát. (19.03.2012)

Přiznaně brakový pokus o syntézu Star Wars a Mad Maxe do velkolepé dobrodružky mohl vyústit v super biják, kdyby měl krapet lepší scénář a režii. Na druhou stranu nedošlo ale ani na nějaký zoufalý provar z ranku italských či filipínských kopírek oněch popkulturních milníků, nýbrž prostě na solidní žánrovku, která je asi právem většinou polozapomenutá, nicméně o to náruživěji vyzdvihovaná svými fanoušky. Ivan Reitman, který je neadekvátně asociovaný pouze se svými mainstreamovými komediemi, navazuje v hrané podobě na svůj předchozí producentský počin v oblasti labužnické adorace pokleslých heroických příběhů. Stejně jako v "Heavy Metalu" zaštítil vědomě šestákovou sci-fi dobrodružku, která nikterak nezapírá své inspirace a má vynikající výpravu i dostatek vlastních nápadů, aby rozplesala srdéčko nejednoho fandy posapokalyptických bijáků. Sice film nezapře, že na jeho výpravě, kostýmech a scénografii se příslušní profíci vyblbli o poznání více, než dokázal zúročit scénář i režie v jednotlivých scénách, ale tím spíš konkrétní dostaveníčka na téhle postapo planetě nadchnou svou opulentní i přímočarou brakovostí, ale také dojmem propracovaného světa, který by mohl skýtat nespočet dalších eskapád. (05.01.2020)