Mezi mužem a ženou

Popravdě jsem měla celou dobu co dělat (nemám ráda, když mi něco u filmů utíká:), ale i přesto, že jsem si některé scény musela pouštět nadvakrát, jsem byla po shlédnutí úplně paf. Film mě naprosto odrovnal jakýmsi minimalistickým maximalismem.. V podstatě dva herci a přitom tak velký příběh, který se spolu s rozhovorem pomalounku vine k trpce reálnému konci. Život jako vyšitý. A Helenu prostě miluju. (15.11.2009)

Film jsem dostal za úkol v rámci výcviku v ženské duši. A tak se teda sám sebe ptám, proč to tak je, proč každý scénář, který napíše žena končí tak, že hlavní hrdinka odmítne nějakého muže, kterého kdysi milovala. Neobvyklý způsob snímání je jako experiment zajímavý, ale brzo člověka začne spíše obtěžovat, protože často přemýší nad tím, jak je to uděláno a jak daleko od sebe se herci fyzicky vyskytují a tak. Stručně řečeno, jde o dost neelegantní a krkolomný způsob jak dostat diváky doprostřed rozhovoru a jak demonstrovat nemožnost autentické komunikace a autentického proživání mezi SPOILER. (01.02.2011)

Pôsobivá dialógová seansa dvoch, kedysi zamilovaných ľudí, ktorí po počiatočnej atmosfére ľahostajnosti a dospeláckej irónie, nepatrne vynárajú na povrch to, čo ich ťaží. Najviac ma fascinuje, ako sa ľudia večne dokážu skrývať za trpký sarkazmus, v slzavých očiach sa im črtá náznak osudovej nenapraviteľnej chyby z čias zabudnutej mladosti, len im divák číta z boľavej duše. Jeden z filmov, ktorý si vystačí s kvalitným scenárom a vynikajúcimi hercami. Scéne s Helenou Bonham Carter "Som šťastná.... som šťastná? Vážne som šťastná" som nedokázala odolať. Prekrásne, no nepravdivé presviedčanie samej seba o dokonalosti vlastného života. (26.06.2011)

V reakcích a recenzích mnohdy vzpomínané "Before Sunrise" a "Before Sunset" jsou pro platoniky, "Mezi mužem a ženou" je pro realistické romantiky – to není snaha o poetismus, ale přesný popis filmu, jehož jádrem je již několikrát realizovaný příběh setkání dvou dříve zamilovaných lidí po letech. Zde však dostává novou energii díky onomu realisticky romantickému pohledu a také originálnímu vyprávění. Rozdělení rámu na dva obrazy je využito k naznačení distance mezi oběma postavami, které jen zřídka přecházejí do prostoru druhého, ale také k vytváření kontrapunktu k hlavnímu dění. V klíčových chvílích se v jednom z obrazů přestřihne do minulosti postav, na jejich současné partnery či na nevyřčenou a pouze v hloubli srdce či mysli strašící vizi, toho, jak by si on či ona představovali vývoj situace. Míra vhledu do dění a naprosto přesné dialogy i jemné nuance gest, výrazů tváře a detailů, které se staví ústřední dvojici do cesty, jsou výmluvně přesné a svým oproštěním od idealismu, ale současným setrváním v maximální empatii neskonale uhrančivé. Nemalý vliv na tom mají úchvatní hlavní představitelé, kteří při balancování na různých emocionálních pólech působí nevídaně bezprostředně. (06.10.2009)

V tomto případě jsem si byl hodně jistý, že budu snižovat své původní hodnocení, ale když jsem se dnes k filmu po těch letech vrátil, zjistil jsem, že se mi vlastně do osekávání hvězdiček nechce. Pokud je totiž snímek postaven jen na konverzaci mezi dvěma herci, jdou tvůrci do sakra velkého rizika, tady to ale podle mě fakt vyšlo. Helena Bonham Carter byla sázkou na jistotu, Aarona Eckharta mám rád, ale i tak mě příjemně překvapil, dialog skvěle rozpitval minulost i přítomnost, a dokonce ani ten rozdělený obraz nebyl od věci. Takže spokojenost a hodnocení beze změn. (17.12.2021)