Posedlost

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)

Filmový tanec svatého Víta, kde si nebudu nalhávat, že jsem pochopil metafyzické pozadí celého obrazu, byť některé výjevy byly přece jen zcela zřetelné. Svůj výklad si raději nechám pro sebe, ale v rámci rychlé freudovské psychosebeanalýzy jsem si vyšel jako prase, vše je tedy v naprostém pořádku. V komentářích se tu často objevuje, že se jedná o těžce stravitelný a náročný kousek, což nemohu potvrdit. Velmi rychle jsem totiž přistoupil na Zulavského pravidla, tedy, že žádná nejsou a vůbec to nedává smysl. Koneckonců to poslední několikrát sděluje ústy svých hrdinů i sám autor. Touha po pochopení pak samosebou může vést k bolehlavu, nesmysl totiž nelze chápat, pouze přijmout. Hned po projekci bych, se přiznám, ale s hodnocením šel mnohem níž, nicméně tohle je klasický případ díla, které je dobré si nechat v hlavě uzrát, samosebou za předpokladu, že vám do ní něco zaseje. Nesmyslně geniální trojka! (29.03.2020)

Dramatický rozpad jednoho manželství podle Zulawského je postavami rozehrán i završen ve spirále individuální neschopnosti a selhávání. Emočně vyčerpaná dvojice v úniku ze svého rodinného pekla vlivem nevymýcených citů zakopávají opět jeden o druhého: Sexuální monstrum, ke kterému se utíká žena, metamorfuje do osoby opuštěného manžela, jenž naopak nalézá svou ženu v učitelce svého syna. Avšak v zápase o záchranu vztahu, nakonec přerůstající v zoufalou záchranu před soukolím jeho rozkladu padají také nevinné hlavy, když okolí v citovém zmatku manželů není schopno rozeznat koho chránit a před čím. Kde končí bezpečná hranice jejich obrazotvornosti zůstává na divákovi. (31.12.2006)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)

Posadnutosť. A to číra Zulawského posadnutosť filmovým umením, vychádzajúca z najhlbšieho vnútra ľudskej bytosti, podvedomia, pocitov zatratenia a strachu z odbočenia zo želanej cesty života. Ústredný herecký pár Sam Neill/Isabelle Adjani si ale neuvedomuje, že vstúpil na temnú odbočku do pekla v tvare Y. Cez Boha - nech je to kto a čo chce, psychickú deformáciu osobnosti a vďaka silnému putu jednej individuality k druhej, je cesta k záverečnému tresku a spojeniu lemovaná zničenými osudmi božích detí. Anjel Smrti v hlavách dvojice zatemňuje myseľ, otupuje zdravý úsudok, skresľuje, až úplne vymazáva reálny charakter pozemského žitia. Nahlodávajúci pocit a neskôr aj presvedčenie o správnosti vlastného úsudku sa telom šíria ako rakovina vyberajúca si svoju daň na organizme. Miestami až snový, príležitostne divadelne dekorovaný filmový zážitok s neskutočnými hereckými výkonmi (úplný vrchol), smutným príbehom, štýlovo a vizuálne okoreneným ťažkou porciou beznádeje a skutočnej šialenosti, robí z Possession majstrovské dielo. Pozor, dráma osudu zlomenej rodiny si pravdepodobne vyberie svoju daň aj na divákovi. Prípadný premietací čas, peniaze za úhradu v požičovni, nebudú tým jediným o čo prídete. Possession chce viac! Possession chce vás, vašu dušu, vaše telo. Ťažkotonážny zážitok rozožierajúci nielen počas trvania minutáže vlastné presvedčenie, hodnoty a zmysel toho všetkého. Bol to vždy pohľad režiséra Zulawského, zlomeného Marka (Sam Neill), utrápenej Anny (Isabelle Adjani)? Nie? Áno? Kým a kedy? Čie oči, čí pohľad reprezentoval jednotlivé scény? Boli to oči? .............. BOL TO ZÁŽITOK! JEDEN Z NAJINTENZÍVNEJŠÍCH! ### K zaujímavostiam Zulawského výpovede o posadnutosti sa dajú radiť skutočnosti, že samotný film s anglickou a alternatívnou francúzskou zvukovou stopou produkovalo Francúzsko a Nemecko v koprodukcii, v takom Nemecku ale údajne “Possession“ vôbec distribučne nevychádza. Inde vo svete a to konkrétne vo Veľkej Británii sa “Possession“ zásluhou cenzorov z BBFC začiatkom osemdesiatych rokov dokonca po tunajšom release sťahuje z obehu. Môže za to zoznam tzv. Video nasties. O následné znovuvydanie filmu sa v UK zaslúžilo distribučné štúdio “Visual Film video“, ktoré v roku 1999 predstavuje svoju Uncut verziu (Rated:18) – minutáž 118 minút. Okrem 80 minútového amerického zostrihu existujú aj tzv. Full Uncut verzie - 123 minút (videný práve tento), či dokonca 127 minútová francúzska verzia. ### Záverom mi nedá neuviesť jednu podivnosť. Prakticky vždy ak som za PC, znie mi z reproduktorov hudba. Počas písania tohto komentáru tomu nebolo inak. Nič zaujímavé, ale prakticky s poslednou vetou som si uvedomil, čo že mi to ako kulisa znie: AC/DC - Highway To Hell. Nechápal som. O zámer, plán ani inak vypočítanú skutočnosť sa nejednalo. Prehrávač hudby uznal práve vtedy za vhodné vypočuť si túto klasiku hard rocku. (26.01.2010)