Pusinky

"Jsem nic, nemám nic a nepotřebuju si k sobě pustit dalšího, co ze mě udělá dvakrát nic.... Co je to za příměry? Nikdo nemáme nic, nikdo nejsme nic.... Tak proč si ty svoje nic zapisuješ? ...Třeba právě proto". Klobouk dolů před Karin Bábinskou, která si to mohla namířit s Pusinkama horem pádem do jůes koláče a ... neskončila tam. Její holčičky hledají a netuší CO a jejich herecké představitelky ten zmatek v orgánech perfektně zvládly. (09.10.2007)

Fakt, že je tenhle film házen do jednoho pytle se všema snowborďákama, rafťákama, expertama a panicema je sám o sobě tragický. Fakt, že jeho návštěvnost tak tak přesáhla hranici 30 000 rovněž. Co nebo spíš kdo za to může? Pro mě byly Pusinky hodně slušný filmový zážitek, s kvalitním scénářem ze života, odpovídající, režií a zajímavými hereckými výkony. Ani náhodou se tady nedá mluvit o teenagerské komedii (což ale nevylučuje podařené komické momenty), naopak, jde o slušnou psychologickou sondu do života dospívajících holek. Života, jenž je minimálně stejně svízelný a tragický, jako opojný a krásný. Na mém vysokém hodnocení má velký podíl taky opravdu přesně sednoucí hudba. 70% (04.05.2007)

Tragický je marketingový omyl s klamným názvem filmu, díky němuž jsem se do kina skoro nevypravil. Byl jsem přesvědčen, že jde o další přiblblou teenagerovskou komedii typu Snowboarďáků (napomohla tomu i další mystifikace v médiích, třeba v Reflexu byl článek o tomhle subžánru komedií a byly sem zařazeny i Pusinky). A přitom je to jedna z nejlepších generačních výpovědí v kontextu českého filmu za velmi dlouhou dobu, film o přelomové životní etapě, o hledání - svého místa v životě, svého vlastního já, o nejistotě, o stereotypech vnímání ženského a mužského světa, o konci dětství a počátcích něčeho, čemu se ještě hrdinky bojí říkat dospělost, o ztrátě ideálů, ale i o odpovědnosti za své jednání a uvědomění si tíhy života... Škoda jen zmateného začátku a velmi neumně vytvořené expozice a několika nevěrohodných replik. Jinak byl ale celý snímek plný autentických obrazů, dějových zvratů, psychologicky věrně motivovaného lidského jednání, výborné hudby (standardně vynikající Jan P. Muchow), syrových až naturalistických obrazů a scén (převážně při těch sexuálních mi na mysli vyvstával americký nezávislý Shortbus) a zvláště úžasných hereckých výkonů (hlavně herecký výkon Marie Doležalové mě doslova dostal). Karin Babinská, klobouk dolů! Pusinky jsou pro mě jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení, svou otevřeností a odvahou popisovat problémy, kterých se jiní bojí sotva dotknout... (12.06.2007)

Babinská a Ušelová si napísali fajn indie scenár, ktorý ale bohvie prečo chceli silou mocou natiahnuť cez 90 minút , asi aby mali ľudia pocit, že film stojí za plné vstupné v kine. Pusinky sa tak občas tiahnu, tápajú, ako 70 minútová jednohubka mohli mať väčší drajv a naliehavosť. Pôsobí to trochu dojmom kvalitnejšieho študentského filmu, na čom nie je samozrejme nič zlé, ale v podstate v rámci žánru, ak by sme porovnávali s celosvetovou tvorbou tohto typu, tak by nám asi vyšiel čistý priemer. (19.01.2018)

Víc micáků než v průměrném filmu, co natočí chlap :-D Jinak jsem měl nejdřív pocit, že se režisérka drží koncepce, jejímž hlavním bodem je zfilmovat předlohu bez jediného opravdu filmového postupu - ke konci se ale ona čirá literárnost vyprávění trochu láme do zajímavějších rovin. Celkově nevyrovnaný scénář. Ale taky dost míst, které fungují skvěle. (dalo by se dát i čtyři hvězdičky) (18.01.2009)