Pusinky

Nevím, co na tom bylo syrového, hlubokého, realistického. Asi jsem viděla úplně jiný film. // Hlavní představitelky mi připadaly naprosto debilní, vzhledem k věku neomluvitelně. Během jejich rozhovorů jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo plakat, vážně... // Hned od začátku je jasné, kterým směrem se tahle "road-movie" bude ubírat - že si tyhle "kamarádky" (nebo jak je mám nazvat) budou kompenzovat své komplexy jedna na druhé - jedna je kurva, druhá tlustá a třetí lesba. Paráda. Pár chlastaček, sexu, hádek, výčitek, mindráků, štenkrování, trocha excentrického močení (ach, ta rebelie!) a jeden zápisník plus nezrealizovaná cesta do Holandska. // Generační výpověď?? Spíš pokus o zajímavý, netradiční film, který neuspěl. Neděkuji. // * za Muchowu (tradičně dobrou) hudbu a * za představitelku Išky. (15.12.2008)

K zbláznění nevyrovnaný film brutálně střídá momenty dobré až výborné (lehké budování atmosféry, zajímavé herečky) s těmi naprosto špatnými (většinou ty, kterými nám chtějí autorky něco SDĚLIT). Herci jsou místy tlačeni do křeče, jindy jsou příjemně přirození. Stejně tak z dialogů a zvratů leckdy kouká přílišná chtěnost a svévole. Kdyby byl celý film stejně špatný, neštval by mě tolik - je tu cítit silný talent, ale nemá opozici. Pořádného dramaturga prosím! P.S. A ještě jedna věc mě šíleně vytáčela - tak trapný product placement (Student agency) jsem už dlouho neviděl. Ale možná jen málo koukám na české filmy. ** 1/2 (17.04.2007)

Po tomhle filmu se vážně stydím, že jsem dal kdysi Snowboarďákům tak vysoké hodnocení. Je to dost ošemetný film. Dementní název vyzve diváky na srandovní teenagerskej film, a ve výsledku je to famózně natočená deprese ze života. Sice nedrží moc tempo, zpočátku se tam toho děje strašně moc a nestíhá se to zpracovávat, ale dopad má silný. Kamera, střih a režie ovšem na světové úrovni. V posledních několika letech jsem neviděl tak dobře nasnímaný český film. Fakt. (27.03.2007)

Po zhlédnutí Pusinek se cítím, jako bych prožila tu největší pařbu, po které je mi šíleně špatně, zvracím a přeju si, abych mohla vrátit čas. Protože to co rozjely slečny ve filmu je k smíchu možná i k pláči. Film o devatenáctiletých slečnách, které si chtějí užít poslední prázdniny, ale mají za prdelí čtrnáctiletého klučíka, který je hlídá, brzdí a kazí plány. Jenže tenhle klučík má v hlavě více rozumu než všechny tři dohromady.. Jsem asi moc konzervativní a úzkoprsá, když mě chování těchto rádoby plnoletých slečen rozčilovalo. Moc dobře vím, že žádná holka není světice (já taky ne :o) ale ty holky byly prostě a jednoduše krávy. Jedna děvka, která nečekaně dospěje a už jí býti nechce.. Druhá chce být za každou cenu jako ta první, ale nečekaně zjistí, že to není to co hledá.. A třetí se o sobě dozví, že není frigidní, ale lesba, která (kdo by to byl řek) se zrovinka zamiluje do té první. Ta ji ale bohužel odmítá. No a celý film je potřeba k tomu, aby pochopila, že moře má spoustu ryb. To celé je poskládané do situacích, nad kterými zůstává rozum stát, můj se zastavil úplně. Film mě psychicky vyčerpal, znechutil, pobouřil, rozčílil, pobavil, v zoufalství rozbrečel… Rozhodně už tuhle story nechci nikdy vidět a pokud po mě bude chtít někdo v nejbližší době pusinky asi se neudržím a nabančím mu.. (07.03.2010)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)