Miami Vice

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se tolik obával o výsledek, abych se na něj zároveň tak strašně těšil. Mann udržel svůj výtečný kriminální standard a zároveň si dává obrovský pozor na to, aby se neopakoval. Miami Vice není velkolepý akčňák jako Nelítostný souboj ani v sobě neskrývá tolik neodolatelné rafinovanosti jako Collateral a přesto je jedinečný. Mannovi totiž ruční kamera sedne překvapivě dobře a nejlepším pomocníkem v budování atmosféry je mu Colin Farrell. Když připočtu dobře poskládaný soundtrack a nezapomenutelné, nervy drásající finále, vychází mi z toho další z režisérových majstrštyků. (21.09.2006)

Jedinou chybičkou je trochu delší rozjezd, jinak Miami Vice jede neuvěřitelnou rychlostí až do úplného závěru, ve kterém je jedna z nejlepších přestřelek v historii kinematografie. Narozdíl od Greengrassova Letu číslo 93 jsem měl celou dobu pocit, že jsem se ocitl přímo uprostřed děje. Maimi Vice je absolutně realný, nepřehnaný snímek, veliké překvapení. Ta kamera, se kterou tolik lidí nesouhlasí, je tím největším kladem. Mann má všechno pevně ve svých rukou a to se mi líbí. Krom začátku bych možná ještě zmínil jeden obrovský zápor, sterilitu. Napětí se tvůrcům prostě v několika scénách nepodařilo vůbec vykouzlit, ale posledních pár minut nám to plně kompenzuje. [TOP 19/12 83%] (10.03.2007)

Od Michaela Manna jsem zatím viděl tři filmy (Heat, Collateral a Public Enemies) a všem jsem dal plný počet, proto jsem se na tento film celkem těšil. Bohužel, přišla ledová sprcha. Začátek se opravdu těžce táhl, já se dost nudil a pomalu jsem až usínal. Druhá polovina byla svižnější, začal jsem se dokonce o herce i zajímat, ale pořád tomu něco chybělo. Takhle, Mannův rukopis zde byl poznat, ale jen díky tomu, že to je točeno na digitál, který zde se IMHO nehodil. Ale atmosféra tomu chyběla, nějaký silnější moment, či lepší scéna… Farrell s Foxxem sice jsou drsňáci, ale občas potřebujete víc, abyste utáhli akční film. Třeba lepší akční sekvence. Těsně po zhlédnutí bych tomu možná ty tři dal, ale s odstupem pár týdnů, to snižuju na dvě, protože si z toho filmu pamatuju tak akorát děj a to ještě matně a to se mi u dobrých filmů nestává. 40 %. (20.02.2014)

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)