Žena ve vodě

Když režisérova postava, jakýsi zakomplexovaný pisálek, ve filmu prohlásí: "Vždyť já nejsem nikdo, nemyslím si, že jsem výjimečný", málem jsem se udusil smíchy. Přesně tohle si totiž myslí a proto tenhle film doplatil na absolutní nedostatek soudnosti kdysi geniálního režiséra.Chudáci malí Shyamalanové, Křemílek s Vochomůrkou jsou určitě lepší volba, než jakási přichcíplá vodní víla pronásledovaná vzteklým trávníkem. (04.02.2007)

M. Night Shyamalan ma rozhodne zaujímavé nápady a Dáma vo vode ich ma tiež. Aj keď im nechýba miestami skvelá atmosféra, či napätie tento krát sa režisérovi nepodarilo šokovať ľudí, tak ako v jeho predošlých filmoch. Obzvlášť preto, lebo sa jedná fantasy rozprávku s menšími hororovým scénami. Za zmienku stoja určite sympatický herci, či James Newton Howard a jeho magická hudba. Hlavne vďaka jeho hudbe nechýbajú filmu emócie, či silné momenty. Slabší film od Shyamalana ? Možno. Iný ? To určite. No stále zaujímavý. Obľúbené soundtracky: Prologue, The Seven Sisters, The Healing, The Great Eatlon. 75% - 4* (16.11.2014)

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Nádhera. Každý nový film M. Night Shyamalana se mi líbí více než ten předchozí a o Lady in the Water to platí taky. Shyamalan tentokrát rezignoval na nečekané pointy, o to více si hraje s atmosférou, a to způsobem zcela brilantním. Film sice působí velmi naivně, čímžto se sám znepřístupňuje velké části publika (filmové kritiky, kteří by chtěli třeba něco namítat, ovšem posílá Shy nevybíravě někam skrze postavu filmového kritika Leedse), nicméně právě postavy, hrdě nesoucí svůj úděl, a stavějící se čelem k realitě, byť zcela nepravděpodobné, jsou nakonec tím nejsilnějším na celém filmu, což je ještě podtrženo solidními ( a několika brilantními) hereckými výkony. Triky jsou výborné, hlavní stvůry, byť počítačové, nepůsobí uměle, naopak jsou velmi přesvědčivé, což v dnešním Hllywoodu není zdaleka běžné (vzpoměňme na všechny (po)tvory třeba v Harry Potterovi 3, nebo i zcela zbytečně digitální Pumy v Ohnivém Oceánu). O hudbě Jamese Newton Howarda nemá cenu se rozepisovat, jeho tóny opět povznášejí film blíže k uměleckému dílu, než pouhé zábavě, a už úvodní animovaný prolog vás dojme. Shyamalan to dokázal. Znovu! (07.09.2006)

5.3. 2007 jsem dal tomuto filmu tři hvězdičky a napsal tento komentář : Přišlo mě jako kdyby pan Shyamalan, chtěl něco tímto filmem sdělit, jenže sám asi nevěděl co. Nicméně krásně se na to dívá. ----- Po necelých dvou letech, přesněji 19.11.2008 si dovolím se svým mladším "já" polemizovat. Pan Shyamalan nám tímto filmem chtěl říci, že uvěřit v pohádky a pohádkové bytosti, znamená uvěřit v existenci dobra. Za ty neskutečně pozitivní emoce, který ve mě vyvolala atmosféra příběhu, dialogy, herecké výkony a hudba, dávám plný počet hvězdiček a jsem moc rád, že jsem během své druhé projekce tohoto snímku nechal panu Shyamalanovi pootevřená dvířka do mé mysli, protože pan Shyamalan je dokázal otevřít dokořán a pak už mě stačilo jen tiše koukat a užívat si každou sekundu příběhu. Proč ? Protože pan Shyamalan mě právě vrátil do dob, kdy jsem jako malý dítě věřil v ježibaby, kouzelníky, čaroděje, rytíře, princezny a hodné víly. Protože pan Shyamalan pohladil mou duši. (19.11.2008)