Ellie Parker

Dnešní lekci na téma Jak chutná neúspěch uvádí Naomi Watts. Je možné být šťastný A současně být herec? Nezávislý snímek z loňského Febia téhle otázce neuhýbá a vypráví až dokumentárním způsobem o strastech jedné bezvýznamné herečky v jednom dni jejího života. Maluje obrazy ze života hmyzu, který přežívá se šváby po oprýskaných obydlích, odkud toužebně pokukuje po chodníku slávy a roli v jakémkoli podřadném filmu s dobrým cateringem. 70% (26.04.2007)

Film na úrovni amatérského krátkometrážního snímku bez perspektivy o jedné herečce, která neví co chce. Některé scény Naomi Watts brutálně přehrávala a přestože ji mám moc ráda, protože je to opravdu dobrá herečka tak fakticky nechápu proč se upsala takové blbosti. Po tomhle mám dokonce pocit (a to si o sobě něják nemyslím), že klidně můžu vzít i já jako naprostý amatér kameru a natočím stokrát lepší film než je tento. A čekala jsem, že Keanu Reeves tam bude alespoň 20 minut ale nestřihl si ani 3 minuty...Ubohé, nudné, smutné, d***ntní....Jakej hlupák to točil a zvučil? Naprostá katastrofa.. Takže jedna hvězda za snahu Naomi. (26.10.2012)

Tak tohle je velmi milé překvapení. Koupil jsem si tenhle film vlastně kvůli Naomi Watts. Když jsem viděl to DVD a označení komedie, čekal jsem nějakej americkej standart s narůžovělým odérem. Bohudík, že jsem se nenechal zmást a to jak vzhledem DVD, tak (jako velice často) víceméně nízkým hodnocením zde. Jedná se o skvělou komedii, která aplikuje mnou velmi oblíbené prvky - nekonveční experimentální styl(někdy jakoby lehce dokumentarní), minimalismus, nápady, herecký prostor a vyníkající herecký výkon Naomi Watts, která zde měla dostatečné místo pro svou exhibici a je také prostá všech typických kýčovitých komediálních prvků. Styl téhle komedie mi spíše přiapadal takový skandinávský. Je vidět, že když se chce, tak označení americká komedie, nemusí být vždy tisíckrát okoukanou přehlídkou tiscíců komediálních klišé (ovšem jak asi spousta místních diváků nejspíš upřednostňuje). Velmi slušný debut Scotta Corffeye, který se v mnohém isniroval (a vlastně nejen insiproval) u Lynche v MulhollandDrive, ale v žádném případě jej nerozkradl. 90% (30.01.2010)

Snesitelné snad jen pro skalní (mužské) fanoušky Naomi Wattsonové, které potěší, že se svou hrdinkou můžou opájet v dlouhých až nekonečných záběrech, kdy je nebude rušit žádný dialog. Je fakt, že ze sebe vydala hodně a beze zbytku odhaluje svoji duši i tělo, jenomže to nestačí. Nemá to příběh, nemá to atmosféru a je to zoufale nudné. Doporučila bych to snad jako terapii náctiletým slečnám, které sní o kariéře v showbyznysu. Jo, a v druhé půlce filmu nemrkejte, abyste neprošvihli Keanu Reevse. /20. 6. 2010/ (20.06.2010)

Během sledování Ellie Parker jsem si vzpomněl na vyprávění české emigrantky Dagmar Bláhové o tom, jak vypadala její herecká kariéra ve vzdálené Austrálii, kde se zúčastňovala těch nejobskurnějších hereckých aktivit, jako byly šou při otevírání nových supermarketů nebo kýčovité estrády v televizi, a kdy musela být vděčná za jakoukoli nabídku. A zároveň jsem si připomněl slova Jana Třísky po jeho návratu ze Spojených států, kdy líčil, že žádnou práci v Americe neodmítl, protože si byl vědom toho, že na každou příležitost čeká padesát jiných herců, kteří ho rádi zastoupí, no a složenky se jaksi platit musí. Kladem filmu o hereckých outsiderech, kteří vymetají kdejaký konkurz v naději, že si jich produkce všimne a otevře se jim cesta k vysněné slávě, je účast Naomi Watts, která je nejen výborná herečka, ale navíc se v těchto vodách pohybuje jako doma, zkrátka a dobře do detailů ví, o ve filmu jde. Podobně jako její kolegové, všichni bez výjimky hrají s chutí, včetně malých štěků. Ellie Parker je typický nezávislý snímek, možná až příliš nezávislý, je z těch, které vypadají jakoby scénář vznikal na koleně ve spolupráci celého štábu. Obsahuje řadu zajímavých a na kořen věci jdoucích momentů, stejně jako bezradné pasáže a dokonce i pod úroveň obecného vkusu jdoucí situace, jako je scéna s modrými zvratky. Celkový dojem: 60 %. (20.09.2009)