Dítě

Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. (20.10.2008)

7,5/10 Tak trochu anti-film (teda aspoň pre vyslovene mainstreamovo orientovaných divákov) o troch-štyroch deťoch rôznych vekových kategórií (ale zdá sa, že tá dievčina sa z toho dostala pomerne rýchlo). Cestu k nemu si musí každý divák hľadať sám, samotný film vám to nijako neuľahčuje (ale ani nekomplikuje). Inak, Jhershaw je celkom vtipný, ak od realistického/naturalistického filmu požaduje nejaké "príkrasy a umocňovanie"... . (09.01.2007)

„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. (16.10.2022)

Čakal som väčší masaker, ale to by už potom asi nebolo také skutočné. Dnešní nezávislí Američania by z toho možno urobili šok, akým boli svojho času Kids (kde tie časy plné lásky sú?), naopak títo Belgičania akoby po vzore "závislých" filmárov vniesli do svojho príbehu aj čosi pozitívne. A čuduj sa svete, ono im to zafungovalo! Šikovní chlapci = šikovne urobený film. ...jo! a na tom Tetsuovom komente tiež niečo bude. (09.05.2007)

Reálné a živoucí natolik, že nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že podobné příběhy zkrátka někde nejen v belgických ulicích existují. Příznačně se pak ale nabízí otázka, jak k podobně nestylizovaným a bolestným filmům přistupovat. U bratří Dardennů jsem schopný veskrze ohodnotit jen to, do jaké míry myslím na kritérium věrnosti reality, resp. do jaké míry si myslím, že je mi odvrženo přemýšlet o příběhu jako konstruktu. Netuším, proč je mi Dítě zatím z mé mlhavé znalosti obou Belgičanů nejbližší; asi za to může fakt ne striktně jednoznačných postav. I když jsou obě hlavní postavy víceméně nezodpovědné, stále je možné je spatřovat i jako oběti, byť zkratkovitě jednající. Jenže není to i v ostatních filmech bratří Dardennů? A není to i tím, že mi každý nově viděný film připadá jako jejich nejlepší? Polemika nad počtem hvězdiček je veskrze zbytečná. Všechno ty filmy jsou výseky té stejné umolousané reality, všechno je to ten jeden fikční svět. A jednou jsem si tenhle pseudointektualismus napsat u Dardennů prostě musel. Tak. (19.04.2016)