Dítě

Reálné a živoucí natolik, že nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že podobné příběhy zkrátka někde nejen v belgických ulicích existují. Příznačně se pak ale nabízí otázka, jak k podobně nestylizovaným a bolestným filmům přistupovat. U bratří Dardennů jsem schopný veskrze ohodnotit jen to, do jaké míry myslím na kritérium věrnosti reality, resp. do jaké míry si myslím, že je mi odvrženo přemýšlet o příběhu jako konstruktu. Netuším, proč je mi Dítě zatím z mé mlhavé znalosti obou Belgičanů nejbližší; asi za to může fakt ne striktně jednoznačných postav. I když jsou obě hlavní postavy víceméně nezodpovědné, stále je možné je spatřovat i jako oběti, byť zkratkovitě jednající. Jenže není to i v ostatních filmech bratří Dardennů? A není to i tím, že mi každý nově viděný film připadá jako jejich nejlepší? Polemika nad počtem hvězdiček je veskrze zbytečná. Všechno ty filmy jsou výseky té stejné umolousané reality, všechno je to ten jeden fikční svět. A jednou jsem si tenhle pseudointektualismus napsat u Dardennů prostě musel. Tak. (19.04.2016)

Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. (03.10.2013)

„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. (16.10.2022)

Zatím to nejslabší, co jsem od Dardennových viděl. A je mi to celkem líto, protože na Dítě jsem se celkem dost těšil. Bohužel došlo k tomu, co se mi většinou děje u filmů, na které se těším - zklamání. Kamera je sice pořád na úrovni a realističnost navozuje, líbily se mi i civilní herecké výkony, příběh taky není špatný, ale celé to kazí strašně hloupé postavy. Kluk krade (a někdy i dealuje drogy), co ukradne prodá a peníze co za to dostane okamžitě utratí a nic se nenechá. A takhle to ten blbec dělá pořád dokola, až při jednom průseru na konci filmu se zachová správně. Ta jeho holka na tom je o trochu líp, ale tenhle můj názor je asi způsoben tím, že je naprosto nevýrazná. Obě hlavní postavy jsou ale především dost ploché a víme o nich strašně málo věcí. A s těmihle mám soucítit? Nebo jim fandit? Sorry, ale když vám tady je osud hlavních postav lhostejný, je něco sakra špatně. Přesně kvůli tomu mi ten film přijde slabý a bez atmosféry, navíc neobstojí ani jako sonda do života těchto lidí, když je ani pořádně nepředstaví. Pardon, ale tohle prostě není povedený film. Slabé 3* (04.11.2020)

Kvalitní výborně natočený film s jedinou, ale pro mě zásadní vadou. 1) A tou jsou obě hlavní postavy. S osudem nepříjemné matky a debilního otce dítěte se ztotožnit nemohu. Sympatie si bezcharakterní zloděj fakt nezaslouží._____ 2) Jediný sympatický prvek ve filmu je herec 24letý Jérémie Renier (Bruno)._____ 3) Spoiler. Pláč protagonistů na konci filmu není výrazem poznání, prohlédnutí, natož pak pokání. Je to jen sebelítost ufňukánků nad tím, jak je život pronásleduje, jak je nespravedlivý a jak jsou oni jeho obětí. (18.01.2021)