Dítě

Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. (03.10.2013)

Nechcem vyznieť povrchne, ale nebyť "akčnej" sekvencie naháňačky na motorke, Dardennovci by ma po prvej hodine skoro uspali. Zároveň ale musím skonštatovať, že po intenzívnej záverečnej polhodine, možno najlepšej v ich kariére, mi spätne aj predošlý dej pripadá zostrihaný presne na mieru. Rosetta aj v tomto prípade síce ostala nedosiahnuteľná, ale musím slávnym bratom priznať cit pre gradáciu deja. Ono to nakoniec aj skončilo v momente, kedy by už všetko následné zobrazeným udalostiam hovoriť bolo zbytočne doslovné. Aj v rámci európskeho festivalového artu si myslím, že by okrem Dardennovcov iba málokto nepokračoval vo vysvetľovaní toho, čo bolo ďalej. (03.05.2017)

S bratry Dardenneovými jsem přišel poprvé do styku na karlovarském festivalu prostřednictvím filmu Rosetta. Na stojáka v poslední řadě v Divadle Husovka jsem byl nadšený jako z Bressonovy Mušky. Dítě se nevymyká jejich "standardu" sociálního vcítění a stejně jako onehdy ve Varech jsem měl znova pocit, že objevuji film. Pryč všechna ta klišé a hloupé promluvy postav, žádné mluvící hlavy. Dva nevyzrálí prosťáčci, kterým se do životní cesty připletlo novorozeně. Výpověď o generaci periferie, která se setkává s podobnými problémy jako ty předchozí (generace). (19.12.2010)

7,5/10 Tak trochu anti-film (teda aspoň pre vyslovene mainstreamovo orientovaných divákov) o troch-štyroch deťoch rôznych vekových kategórií (ale zdá sa, že tá dievčina sa z toho dostala pomerne rýchlo). Cestu k nemu si musí každý divák hľadať sám, samotný film vám to nijako neuľahčuje (ale ani nekomplikuje). Inak, Jhershaw je celkom vtipný, ak od realistického/naturalistického filmu požaduje nejaké "príkrasy a umocňovanie"... . (09.01.2007)

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)