Dítě

Další velice povedený sociálně zaměřený film. Hodně zajímavý - i díky naprosté absenci hudby, syrový, a přitom nebo právě proto tak opravdový, až depresivní. Konečné vyznění možná po tom všem trochu překvapivé, ale o nic méně uvěřitelné, ba spíš tajně vroucně očekávané. V každém případě hodně působivý film. Mé druhé setkání s bratry Dardennovými a poskytli mi opět silný filmový zážitek. (30.06.2009)

Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval. (24.04.2006)

S bratry Dardenneovými jsem přišel poprvé do styku na karlovarském festivalu prostřednictvím filmu Rosetta. Na stojáka v poslední řadě v Divadle Husovka jsem byl nadšený jako z Bressonovy Mušky. Dítě se nevymyká jejich "standardu" sociálního vcítění a stejně jako onehdy ve Varech jsem měl znova pocit, že objevuji film. Pryč všechna ta klišé a hloupé promluvy postav, žádné mluvící hlavy. Dva nevyzrálí prosťáčci, kterým se do životní cesty připletlo novorozeně. Výpověď o generaci periferie, která se setkává s podobnými problémy jako ty předchozí (generace). (19.12.2010)

Pokud si přečtete obsah, dáte si dohromady, že Soňa a Bruno mají dítě, Bruno ho prodá, Soňa ho chce zpátky, a tak se o to Bruno musí postarat a snad při tom i konečně dospět. Problém je ale v tom, že mezi prodejem dítěte a jeho získáním zpět uplyne jen asi deset minut. Zbytek je o tom, jak Soňa zametá s Brunem, zatímco on jí leze u nohou (doslova!) a páchá další blbosti, při kterých už možná opravdu dospěje a přijde rádoby dojemné finále, které mě utvrdilo v tom, že tři hvězdičky by byly moc. (02.04.2006)

Všetko sa dá ukradnúť a predať, no nie je tovar ako tovar. A nie je otec ako otec. Pri tomto filmovom "otcovi", čo žil trvalo v bezstarostnom detstve, ako jeho malí zlodejskí kumpáni, som mal pocit, že by mi vôbec nevadilo, keby ho mafia zobrala a pokrájala na kúsky. Prekvapivo debilný týpek vytvára nečakane vťahujúci príbeh, pri ktorom som po celý čas tŕpol, čo ďalšie sa stane. –––– Tu napíšte otec a podpíšte sa. (17.02.2020)