Elvis nebo Samuraj?

Jeffrey Falcon asi doma tak dlouho cvičil s katanou a poslouchal ruské rock&rollové kapely až mu prdlo v palici a napsal scénář k tomuhle filmu. Pak se postaral o produkci a sám sebe obsadil do hlavní role nejúžasnějšího filmového hrdiny, kterého jsem do téhle chvíle viděl. Upřímně, čekal jsem akční šupu, což tenhle film v žádném případě není, ale jsou tu úžasné absurdní nápady, až komiksoví hrdinové, ultra suché hlášky ("Jestli překročíš tuhle čáru, tak ti rozpářu medvídka!") a hlavně ROCK&ROLL a pán Smrtka. A na plakátě k tomuhle filmu je pět černých hvězdiček, takže není co řešit a musím je dát taky. (12.04.2006)

Má to geniální námět, ale srdíčko prostě nestačí. Chce to taky talent a ten tady chybí všem. Je to fakt hrozná sračka, která není ani zábavná. Jestli o tom někdo tvrdí že to má úžasnou práci s barvami a skvělou choreografii soubojů, tak by asi potřeboval šestistrunovkou po palici, aby se probral. A největší fail je hudba. Ruskej pseudorokenrol není trefa do černého. (19.08.2012)

Sovětskej Rock'n'roll je fajn, ale jinak to bylo tak trochu o ničem, což moc nezachraňoval ani ten cool nápad s rock'n'rollovým samurajem. Kameraman byl prvních tak deset minut totálně v kaši, jinak si to nedovedu vysvětlit, ale pak naštěstí už vystřízlivěl, nebo na zbytek filmu najali nějakýho abstinenta, ale každopádně to jinak bylo docela fajn a i ta závěrečná pointa byla docela veselá, takže se na to dá v klidu kouknout a to zvlášť pokud se někomu líbí takový na hlavu padlý béčkový náměty odrážející nějakou určitou popkulturní epochu jako to dělala třeba Barbarella nebo tady tohleto :). Bohužel ale ten dvojník Guye Pearce není sympatickej tak úplně od začátku, někdy se to snaží být cool strašně křečovitě, někdy je to utahaný, někdy trochu divně technicky provedený, ale někdy je to zase přesně naopak, takže to nakonec aspoň na tu trojku je :) (23.01.2013)

Srdcem jsem formalista. Miluju stylizaci. A miluju absurditu a v jistém smyslu výstřednost. A Šestistruný samuraj JE jednou velkou stylizací, světem uplácaným z béčkových samurajských bojůvek, postapokalyptických vizí studené války a především pak kultury rock´n´rollu (pozor, ne rocku jako takového, ten je tady - ve formě metalu - prezentován jako zástupce zla) padesátých let. Kdybych měl popsat o co ve filmu jde, musel bych se sám sobě vysmát. Tohle je potřeba vidět a cítit. Atmosféra je laděna úžasně netradičně - slova které by k ní mohly nejblíže pasovat jsou komická, bizardní a přitom dojemná. A Buddy Holly je král. Alespoň ten s katanou, co ho hraje ten Jeffrey Falcon. Poklona, kingu... Na tvůj gig ve Vegas bych zašel hned. 90% (05.11.2007)

Borec v obleku, s kytarou, mečem a roztrhaným slunečníkem, který se chová jako ultratěžkej frajer, putuje jakousi postapokalyptickou americkou krajinou do země zaslíbené, Lost Vegas. Neustále se ho jako klíště drží malej kluk a k tomu ho pronásleduje skupina týpků, jejichž kápo vypadá jak silueta Slashe, kterému není vidět do tváře. Cestou bojuje s hromadou všelijakých podivných zjevů, mezi nimiž nechybí např. banda jeskynních mužů ve starém autě, větrní lidé, co vypadají jak kosmonauti, nebo dokonce vojáci ruské armády. Celé je to hozené do jakési westernovo – nindžovsko – Pulp fiction – Mad Max stylizace a působí to jako parodie na... já vlastně ani netuším na co. Jediné co vím je, že tohle si v žádném případě netroufám ohodnotit, protože moje pocity se pohybovaly na široké škále mezi má to něco do sebe, až do „na jakou koninu to sakra zase koukám“. (26.05.2015)