Město ztracených dětí

Úchvatné a podivínské zároveň. J-P Jeunet je režisér s neuvěřitelnou představivostí a schopností svou fantasii dostat na plátno. Celý děj i příběh odsouvám na druhou kolej a nechal jsem se unášet úžasným světem, který společně s Marcem Caro-em vymyslel. Vizuální obal filmu je nepřekonatelný a pro milovníky podobných vizí jasnou povinností, stejně jako všechny ostatní Jeunetovy snímky. Je to malíř na filmová políčka a jeho fantazii obdivuji. Na druhou stranu film příběhově je slabší než bych očekával a ani Ron Perlman to nemůže zachránit. Město ztracených dětí není o postavách a logice, ale o tom co má každé dítě a co každému dítěti pomáhá překonat všechny překážky. Fantazie vládne světu a kdo s tím nesouhlasí toho lituji. Další delikatesa ze francouzského stolu pana kuchaře, který je mistrem a tvoří krásné filmy. (24.10.2007)

Akoby najskôr Jeunet a spol. pripravili úžasné lokácie, rekvizity a zohnali skvelých hercov (bez Perlmana a Pinona by film nemal dôvod vzniknúť) a vytvorili dokonalé masky. A až potom začali vymýšľať, aký príbeh do tohto úžasného sveta zasadiť. Jasné, že to tak nebolo, len musím priznať, že ma príbehy týchto postáv nechytili za srdce a občas som sa strácal aj v deji. Čo by sa pri filme s takouto vizuálnou stránkou stávať nemalo. Uvedomujem si, že toto konštatovanie je čisto subjektívne. 70% (21.05.2021)

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)

Komentář se váže k mé druhé projekci 12. 3. 2009: Groteskní kabaret s prvky steampunku (technologické implantáty v retro stylu, nanotechnologie v područí vražedného blešího cirkusu, diferenciace společnosti jejíž jednotlicé vrstvy oplývají specifickou technologií atp.) a estetiky podivného fantastického stylu New Weird (neurčitá asambláž hororu, grotesky, fantasy a sci-fi), pod taktovkou nezaměnitelné imaginace Marca Caro. Město ztracených dětí je – podobně jako Delikatesy – bizarní, ale funkční fantastický slepenec originálních nápadů tvůrčí dvojice Caro/Jeunet a jejich ansámblu. Vytváří hermeticky uzavřený fikční svět, vyjmutý z „původního“ časoprostoru, za jehož hranicemi „nic není“ (podobně jako např. Burtonův Batman, Sin City, Anténa aj.). Tato filmová „snovost“ tvoří autonomní kauzální logické struktury, které obsahují vazby s archetypálními mimovědomými obrazy a umožňující (naladěnému) divákovi zažít percepční exkurzi do oblasti matric kolektivního podvědomí – reziduálního prostoru kolektivních myšlenkových procesů, divotvorného světa Alenky - chcete-li. (12.03.2004)

Takú "novoZemanovskú" atmosféru vie vytvoriť iba jeden režisér, jeho "jeunetpunk" ma vždy vedel očariť. Delikatesy pre mňa Mesto stratených detí neprekoná, ale je to pekná rozprávka plná fantázie a úžasných postavičiek, so šarmantným Ronom Perlmanom na čele. A tie jeho svaly, hmmm :-))) Predsa však uberám 1* za pomalé tempo a občasnú nudu. Jasné, takéto filmy sa nemajú ponáhľať... ale aj 15 minút dole by pomohlo. (30.01.2011)