Karol

Možná trochu příliš dlouhé drama o neobyčejném člověku, mimořádném ani ne tak samotnou vírou v Boha a v katolická dogmata, ale svou vnitřní dobrotou. Herecky výtečně zvládnuté. Zřejmě látce pomohlo, že ji točili Italové a nikoliv Poláci, kteří by určitě neodolali napěchovat film exaltovaným nacionalismem. (26.04.2014)

Čítala som niekoľko životopisov tohoto vzácneho muža, a preto som sa veľmi tešila aj na filmové spracovanie. Som rada, že tvorcovia zareagovali veľmi rýchlo po jeho smrti - a že siahli presne po tomto námete. Áno, je pravdou, že by sa to mohlo natočiť aj lepšie, ale výpovedná sila tohoto diela má - určite nielen pre mňa - nevýslovnú hodnotu. Preto plných päť hviezdičiek!!! (18.11.2008)

Tak tohle na mě zapůsobilo. Viděla jsem Karola úplně náhodou před několika lety někdy o vánocích v televizi a i když jsem to neviděla od začátku do konce, tak si určité scény pamatuju dodnes. Rozhodně to není zpracováním ani herci, to bylo dost televizní, ale příběh má hodně co do sebe. Budu si muset tento film někdy zase osvěžit. (26.09.2012)

Doznávám, že jsem nečetla (zatím) žádný životopis Karola Wojtyły, od roku 1978 biskupa římského, kterého dalo světu tolik zkoušené katolické Polsko. (Asi proto, že jsem vždy dávala přednost jeho nástupci - Josephu Ratzingerovi.) Šlo pro mne o první komplexnější seznámení s touto světovou osobností. První dva díly mini-série se soustředí na Polsko. Polsko, zastíněné temnotou německého nacismu, kterou okamžitě poté nahradí socialismus pod taktovkou Sovětského svazu. Ve sporu s těmito novodobými podobami zla mladý literát a herec poznává, že byl vyvolen pro kněžskou dráhu a tomuto poslání zasvětí svůj další život; vnějškově plnění jeho poslání vypadá jako postup církevní hierarchií až k Svatému stolci. Závěrečné dva díly se již věnují Karolu Wojtyłovi - 264 papeži a světu, světu nemocnému špatností, která má nesčetně podob; normalizačně sofistikované násilí odumírajícího socialistického bloku, jeho porážka a nahrazení svobodou bezhlavého honu za bohatstvím; blahobytný kapitalismus západní bezduché Evropy; krvácející Jižní Amerika, proměněná v arénu, do které jsou vháněny nedobrovolné oběti soupeřících pozemských super-mocností; … . (Nemělo by se zapomínat, že to nebyli jen nacističtí socialisté, či socialisté sovětští, kdo vraždil katolické duchovenstvo; zatímco v Polsku ubíjeli komunisté k smrti Jerzyho Popiełuszka, vraždily eskadry smrti při mši Óscara Romera.) Netřeba do detailů přepisovat každý životopisný detail; to čím na mne toto filmové dílo působilo byla primárně nálada a proto jsem si jej zamilovala. Kdosi tu psal, že film je plný patosu, patrně ano. Možná i proto si jej lze zamilovat. Tak jako si můžete zamilovat jen příběhy z legend, z mýtů, příběhy, kdy můžete odložit, alespoň na chvíli, svůj skepticismus, zatvrzelou racionalitu, a bez jejich břemene jen uvěřit. A to je úleva - uvěřit, že ještě existuje Dobro, že Dobro může zvítězit nad Zlem. A uvěřit i v to, že je možné porážet i malá zla, zla z našeho světa, ta bezduchá a ubohá zla, se kterými se denně potkáváme a ve větší či menší míře je máme i v sobě. (29.09.2020)

Už sama inspirující osobnost Karola Wojtyly stojí za zhlédnutí tohoto (byť celkově dost dlouhého) filmu. Herci i zpracování jsou možná televizní, ale příběhu to příliš neubírá. Myslím, že životní okamžiky tohoto pozoruhodného člověka byly vybrány velice zajímavě. Mně osobně vadily především příliš zdlouhavé a přesné scény z nemocnic. Osobnost Karola Wojtyly nelze uzavřit do filmu, to je potřeba si uvědomit a s tím se i dívat. Zajímavé komentáře: Hedka, mrksik, dr.jacoby, Zirael. (02.02.2013)