Režie:
Dušan KleinScénář:
Václav ŠašekKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Jiří Bartoška, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Miroslav Macháček, Slávka Budínová, Jiřina Třebická, Tomáš Töpfer, Vítězslav Jirsák, Miloš Vávra, Blažena Holišová, Věra Vlčková, Václav Stýblo (více)Obsahy(1)
Malíř Horác za pomoci kriminalisty ve výslužbě Vašátka řeší záhadu zamčeného pokoje v souvislosti s podivnou „sebevraždou" sester Vojínových... Horác (J. Bartoška) navštíví svého přítele, bývalého kriminalistu (R. Hrušínský) a je zaujat dvěma zvláštními ženami, které bydlí v domě naproti. Ty staré sestry spolu žijí celý život, škorpí se, dělají si naschvály, ale být bez sebe nemohou. A pak jsou jednoho dne obě dvě sestry nalezeny ve svém zamčeném bytě mrtvé. Otrávily se plynem. Takže oficiálně je případ uzavřen jako sebevražda. Jenže Horácovi se to nějak nelíbí. I když ho jeho přítel kriminalista odrazuje, pátrá dál. Byly ty ženy zavražděny? A má v tom prsty Janza, nebo jejich přítel Pesný, který měl bydlet v jejich bytě? Dramatizace detektivního románu Hany Proškové s jejím oblíbeným hrdinou malířem Horácem byla natočena v roce 1987. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Na téhle jinak nezajímavě zpracované televizní detektivce je udivující jiná věc: Dvakrát tu zazní slavná Amapola od Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát v Americe. V titulcích o Morriconem není ani zmínka, místo toho je zde pod hudbou podepsán Zdeněk Marat, který pro Dušana Kleina napsal hudbu k prvním třem Básníkům. Je neuvěřitelné, že tahle masivní krádež normalizační Československé televizi prošla úplně v pohodě. ()
Příběhově sice docela zajímavá detektivka, ale zpracování značně pokulhávalo. Smutný životní příběh dvou sester a jejich ještě tragičtější konec je však k zamyšlení. Bohžel mi dost vadil nejen Bartoškův způsob vyšetřování a dedukce zde ztvárněné domněnkami ve stylu až halucinogenního a hlavně rozmazaného pohledu do inkriminovaných momentů – co se tam mohlo odehrát – to se mi moc nelíbilo a bylo to velmi chabě zpracované. Jinak se ale herecké výkony většiny zúčastněných dali překousnout. Obyčejný průměr nic víc. ()
Až morgianovsky laděný temný, detektivní příběh, který funguje sice jen napoprvé, jako každý podobný snímek, ovšem ten první efekt je zde výborný. Narůstání děje a poodkrývání tajů, je skutečně hodné mistra československé dramaturgie, který se zde zhostil samotného scénáře a D. Klein měl již v této době nakročeno ke svému režisérskému vrcholu . Zbytek dolaďují elitní herci. Jak napsala Snorlax, "flashbacky" byly skutečně podivné...i hudebně. Nicméně i tak se jedná o výbornou záležitost. ()
Tenhle film mi po shlédnutí před mnoha a mnoha lety v živé paměti vězel ještě pěkně dlouho. Možná jako žádná jiná detektivka... Po novém shlédnutí po těch dvaceti letech se mi zároveň potvrzuje původní dojem, že jde o nadprůměrnou, velmi slušně napsanou, zrežírovanou a zahranou záležitost a zároveň jsem trochu zklamán. Výprava je vskutku zoufale televizní, i když je fajn, že poměrně výrazná část je točena v reálných exteriérech a interiérech. A pak mi taky šíleně lezlo na nervy, jak všichni mluví naprosto a předpisově spisovně. Celkový dojem: 70% ()
Nelze popřít zvláštní kouzlo těchto malých televizních detektivek osumdesátých let, jako je Panenka a další podobná dílka. Zrcadlo nenávisti je velmi tajuplným a zajímavým příběhem, se skvělým hereckým obsazením, kde se Jiří Bartoška, co by malíř Horác, prodírá mystičnem záhadného úmrtí dvou osamělých starých sester. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (4)
- Natáčelo se v Praze na Malé Straně, v restauraci U Dvou koček a na Uhelném trhu, který se nachází na Starém Městě. Na zmíněném trhu se odehrává i děj filmu. (ArthasKarfa)
- Podle textu Hany Proškové vznikla také rozhlasová inscenace „Křivý prostor“ (2002, režie Hana Kofránková). (Přemek)
- Film byl natočen na motivy povídky Hany Proškové „Křivý prostor“, která vyšla spolu se dvěma dalšími v roce 1971 pod názvem „Smrt programátora“. (Zlatohlávek)
Reklama