Sanatorium

Anna je zvědavá nesympatická čubka, co ráda strká do všeho nos. A to by bylo, aby v obří budově chátrajícího sirotčince něco nevyčmuchala. Sanatoria jsou pro horor vděčná, tohle ovšem není horor, nýbrž drama o magorce, která ani pořádně neví, co chce. Přitom bouře tu je, rozsáhlé temné chodby také, umývárna, kde už chybí jen Ufňukaná Uršula, rovněž a minulost zahalená tajemnou oponou slibuje leccos. Za ní se ovšem nakonec nic moc nenachází. Samotný závěr je lehce mysteriózní a vcelku pozdě popustili tvůrci uzdu fantazii. Mně už to bylo ale jedno a osud hlavní postavy mi byl zcela lhostejný. Naprostá ztráta času, kdy se vyplatí dát na zdejší většinové hodnocení. (27.01.2024)

Přehled filmů, které mě dnes nasraly: Saint, Ange. Packalův debut je určen výhradně pro ty fanouše strašidláckých příběhů, kteří trnou hrůzou při pohledu na těhotné krávy, co se hodinu a půl motají po prázdném děcáku a mlátí si pěstí do břicha. Velice rád bych se vyjádřil v tom smyslu, že je to zasraná, vyjebaná, hloupá píčovina... ale budu slušný, přece jen tam ta tlustá kuchařka žvanila něco o mrtvých dětech, a proto použiji pouze slovní obrat: zasraná, vyjebaná, nudná píčovina. A teď to jdu dospat, ta muzika u titulků na konci strašně řvala. (22.08.2012)

Příšerná a úděsná zhovadilost, začínám kroutit hlavou nad oblíbenkyní Virginie Ledoyen, to už je podruhé, co kývla na účast v tak špatném hororu. Leknul jsem se jednou, zasmál možná taky jednou, ale hlavně jsem se celou dobu nudil, až jsem usínal. A to jsem Sanatorium sháněl řadu měsíců a těšil se na něj navzdory místnímu špatnému hodnocení. Nyní již rozumím. Sanatorium oplývá ucházející atmosférou, ale hodinu se nic neděje, a když se člověk připravuje aspoň na nějaké napínavé a strhující finále, unudí konec ještě víc, než předcházející děj. Navíc se zde vyskytuje řada styčných bodů se Sirotčincem. Nebudu dumat nad tím, kdo od koho kopíroval, ale na horory z prostředí sirotčinců, sanatorií a nemocnic mám na dlouhou dobu utrum. (05.04.2010)

Atmosféra by šla, Virginie tiež, lakačky povedzme, ale čo je najhoršie je to celkové prázdno. Väčšina z prvej hodiny filmu je v podstate iba vata. Laugier sa spolieha na strach z nevideného, ale keď ani nenaznačí, čoho sa vlastne máme báť, moc to nefunguje. V poslednej tretine sa to celkom pekne vygraduje a už to je ten klasický Laugier ako ho poznáme; nemilosrdný, depresívny, ženy necháva trpieť a uvidíme aj jeho typické chladné uzavreté priestory. Celkovo ale dosť vidno, že sa Laugier scenárista ešte mal čo učiť. A to má vlastne stále. 50% (02.09.2012)

Čtyři roky před tím, než svým mučednickým opusem rozdělil diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory, natočil Pascal Laugier pod produkčním dohledem Christopha Ganse docela slušnou duchařinu. Už v ní dává průchod svým zálibám (silná ženská hrdinka, odtažitá atmosféra kulis) a přitom ukazuje, že řemeslo zvládá na výbornou. Sympatická tvářička Virginie Ledoyen, v kombinaci s plíživou kamerou a zlověstnou hudbou dělá divy. Na druhou stranu si i nadále stojím za tím, že by měl zahodit tužku a papír, protože to celé nedává dost smysl (i když si to umě pohrává s náznaky a odmítá to být zbytečně doslovné) a závěr patří do kategorie těch zbytečně samoúčelných. Každopádně palec nahoru s vědomím, že talent tu je. (31.05.2009)