Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Symbolismus, surrealismus, bizár. Ano, přesně takové filmy mám rád, ale tentokrát mě tento, převážně experimentální počin, nebavil. A je mi nějak jedno, že se film snaží předkládat extravaganci, perverzi, zvrácenost a rozličné nechutnosti (jen to zvracení nemusím), co jindy u experimentů či artových snímků vítám. Zde je to poněkud unavující, příliš dlouhé a místy stereotypní. A popravdě jsem čekal poněkud více šokující záležitost, jenže Pinocchio vypadá jak zašlý a ušmudlaný počin vytažený z popelnice, který ztratil náboj a jiskru příliš dlouhým ležením mezi odpadky. A podobnost s Tetsuem by mi nakonec vadila ze všeho nejméně. Performance typu běhám v supermarketu mezi lidmi a řvu na ně mne neuspokojují. Tím ale neříkám, že se mi film vůbec nelíbí, jelikož některé nápady a scény zaujaly včetně závěrečné třetiny, která je rychlá a šílená. Jako informace budiž, toť vše. ()
Tuhle hysterickou, nepřehlednou, roztěkanou a nudnou taškařici beru spíš jako takové extrémní filmové cvičení ze kterého vzešly zkušenosti pro mnohem ucelenější, nápaditější a celkově kvalitnější Rubbers Lover. Osekáno na nějákých cca 40minut by tenhle jednoduchoučký příběh mohl fungovat jako relativně slušný undergroundový experiment, ale hodina a čtyřicet minut je uutááhanéé peéklo plné nesmyslně přestřelených scén, nekonečného pitvoření a řvaní... Nic pro mě. Nebudu nadhodnocovat každou japonskou pakárnu jen proto, že je cool koukat na japkoidní cyberpunk(bez ohledu na kvalitu) ()
"/!"!_:!!'"!_*ÝČÁú)§-."!L!KH§// Totální výstřel směrem do vody.. 964 Pinocchio jakožto nejslavnější zástupce (čti: v životě jsem o něm neslyšel) kyberpunku a všech možných jiných vychytávek ze kterých bychom si měli stříknout blahem do nohavic, není až tak "uááá", jak bych očekával. Ano, jsou záběry, které lahodí oku. Ano, robůtek nadrženec je sladký ničema...ale s přibývajícíma minutama už film uklimbává. Mě doklimbal poměrně brzo. P.S. Druhý den jsem si musel pustit Mein Teil od Rammsteinů jako útěchu z předešlého večera s Pinocchiem :D ()
U téhle šílené brutálně-kyberpunkově-fetišistické zvrácenosti se často nabízí srovnání s kultovním Tetsuem, ale musím říct, že tenhle film je částečně hozen do jiného hávu. První co je trochu odlišné je děj, který je narozdíl od Tetsua ucelenější, jednotnější a přímočařejší. Rovněž ústřední motiv je trochu někde jinde. Fukui zde rozvíjí několik až fetišistických scén (lesbické hrátky, ve sklonku filmu taktéž dost bizarní hrátky se slinami, to sem čuměl) a jinak po velkou část filmu probíhá kyberpunkové šílenství - šílené útěky, zběsilá kamera, neustálý křik, mutace, souboje, deformace, poutání, tekoucí sajrajty, odpadky, špína... Jinak teda scéna se zvracející Himiko v podchodu mně dala hodně zabrat, z toho mi opravdu bylo docela nevolno. Závěr je náležitě zběsile šílený a zároveň přece jen může opět trochu odkazovat právě na zmiňované Tetsuo, ale opět zase v rámci Fukuiho koncepce a vizuálu - a ty jsou od těch Tsukamotových trochu někde jinde. Na pětku to nevidím, ale film je to povedenej, takže dávám čtverku a už jsem zvědavej na Rubber's Lover. ()
Že má Pinocchio něco do sebe se popřít nedá, ale film je po celou dobu strašně nevyrovnaný. Jsou momenty, kdy bych s plnou chutí okamžitě střelil 5 hvězd, pak další, kdy už mi tvůrcova snaha připadá natolik hnaná do extrému, jen s cílem zhnusit, že bych z fleku dal jednu alespoň za tu zajímavou kameru. Tato kolísavost měla nakonec střed někde mezi 3 a 4 hvězdami a i přes povedený závěr se přikloním k nižší příčce. Tohle však rozhodně není konečný verdikt, jelikož u podobných filmů se mi často stává, že se dojem rozleží a další projekce už může působit naprosto jinak, ať už lépe nebo hůře, na tom nesejde. Na druhou stranu, alespoň je tu značný pokrok od Fukuovi předchozí, sice jen krátkometrážní, záležitosti "Gerorisuto", a to nejen po stránce blicí, ale hlavně filmařské. Nakonec se nabízí srovnání s mnohem známějším zástupcem tohoto žánru a tím je samozřejmě můj velmi oblíbený Tetsuo. Jedou z věcí, kterou bych Pinocchiovi právě v kontrastu s Tetsuem vytknul je výrazně nedostatečné hudební podbarvení, které pro mě znamená nezanedbatelnou část úspěchu, také by neuškodila kratší stopáž, jelikož divák si na "úchylnou" atmosféru časem přivykne a poslední část už se zdá méně působivá. Až na zmíněný závěr. Na druhou stranu má film Shozina Fukuie na prní pohled výraznější zaměření na děj a chápu, že to může u mnohých rozhodnout v jeho prospěch, minimálně je dějová stránka srozumitelnější, ale to pro mě po dvacetkrát viděnném Tetsuovi už nehraje roli, jelikož i tam se jistý děj nakonec vyselektuje, zpřehlední a ve finále i zjednodušší. ()
Galerie (10)
Photo © Anthem Pictures
Reklama