Jigoku
The Sinners of Hell
Videa (1)
Recenze (9)
Film s úžasným aftertastem. První shlédnutí nabídne sice veskrze pozitivní dojem, ale přílišné nadšení rozhodně nepřinese. Nelze říct, že Jigoku by byl těžce uchopitelným, ale prostě a jednoduše většina filmu je velmi... podivná. Jigoku nicméně zanechá významný dojem, který nelze jen tak pustit z mysli. No a postupem času tento dojem doformuje obrázek o filmu k nečekané dokonalosti. Jakmile se vše rozleží a vše do sebe tak nějak zapadne tak se Jigoku automaticky vyšvihne z tak trochu podivného snímku na špičku, přesahující žánr hororu. K tomuto dozajista může přispět i bonusový dokument "Building the Inferno", který nabízí skvělý inside do nelehkého vzniku tohoto filmu. Yoichi Numata v něm skoro se slzami v očích přiznává, že se svým výkonem v podivné roli Tamury nebyl nikdy spokojen. Trápil ho pocit, že tuto postavu úplně nepochopil a nebyl si jist jak ji přesně uchopit. Tyto pochybnosti se však ve finále přetransformovali do odhodlání, které zapříčinilo že jeho výkon je naprosto nezapomenutelný. Postava Tamury je jednoduše špičková a stejný podíl na tom nese skvělý scénář a Numata sám. Scénář je bezchybný a film si přímo říká o opakovanou projekci a to jen v tom nejlepší slova smyslu. Narozdíl od fyzického prokomunikovat psychické utrpení a tresty obrazem není jen tak, ale Jigoku to zvládl bezkonkurenčně. Úžasná režie a kamera na tom samozřejmě nesou lví podíl. Jsou ale nesmírně působivé nejen ve finální pekelné části, ale v průběhu celého filmu. Práce s temnotou a barvami je vyloženě umělecká - a to opět - striktně v tom nejlepší slova smyslu. Jigoku je vskutku mimořádný a ve všech směrech revoluční horor, který byl dlouho neprávem přehlížen. ()
Ta první hodina je zdlouhavá a ne úplně záživná, ale pokud jí pochopíte jako nutný odrazový můstek před skokem do vařícího kotle, nemuseli byste se prstem prošťourat úplně do mozku. V šikmookém Pekle to totiž stojí za to. Spousta barevného podsvícení, kostlivců, bolesti, křiku. Hlavně toho křiku. A ruku do ohně bych strčil za to, že v červených je to tady hlavně kvůli tomu mučeníčku. Stahování z kůže, porcování těl, vyrážení zubů... z toho zkrátka mrazí ještě dneska. ()
Jigoku bych zařadil do žánru umělecký a poetický horor s morálním poselstvím. Film má dvě části, první se odehrává v běžném světě a sleduje různé hříšníky, druhá se odehrává v buddhistickém pekle, kde jsou ti hříšnici trestáni a mučeni. Je to právě ta druhá část, kvůli které stojí za to film vidět. Hlavní hrdina je zde mladý muž Shiro a též poněkud tajemný muž Tamura (připomínající Mefistofela z Fausta). Tamura nejspíš není skutečný, ale představuje Shirova vnitřního ďábla, ve filmu záhadně mizi a opět se objevuje a vede s Shirem dialogy, svádí jej ke zlu. Shiro je zasnoubený s krásnou Yukiko, jenže jednoho dne srazí náhodně na silnici člena Yakuzy Kyoichiho, který umírá. Když se chce jet udat na polici, tak havaruje i s Yukiko v autě a ona též umírá. Poté je ve městě s prostitutkou, která jej identifikuje jako vraha toho člena Yakuzy a rozhodně se pomstít. Následně Shiro dostane dopis o tom, že jeho otec umírá a odjíždí do jiného městečka. Jeho otec zde vedl nemocnici pro chudé. Jsme seznámeni s dalšími charaktery, s lékařem, s detektivem, s dívkou Sachiko. Nikdo z nich není dobrý a všichni mají nějaký hřich, nakonec všichni umírají na otravu a jdou do pekla. Při vstupu do pekla musí Shiro přejít řeku Sanzo (něco jako řeka Styx), která znamená 3 osudy. Podle tíže svých hříchů ji můžete přejít buď po mostě, nebo po brodu, nebo musíte plavat. Na druhé straně potkáte soudce, a budete dle typu svých hříchů odsouzeni to patřičné části pekla (podobně jako v Dantově Infernu jsou i zde různé části pekla vyznačeny různým hříšníkům). Shiro slyší v dálce pláč dítětě a Tamura (i zde jej doprovází) mu řekne, že aby se zachránil, tak dítě musí najít. Je to nenarozené dítě těhotné Yukiko. Shiro se poté probudí zavěšený za nohy s kůlem zaraženým v sobě a stéká po něm krev a setká se s pekelným soudcem Ehnma Dai-Oh, který se představí jako Král pekla. Shiro je přinucen se podívat do zrcadla, kde spatří smrti všech lidí, které způsobil. Král pekel odsoudí Shira k tomu, že musí navštívit všechny části pekla (opět podobně jako v Dantově Infernu). Shiro se probouzí na planině plné kamenů, kde jsou modlící se děti. Tato planina je Sai no Kawara (Limbo), kde se nachází děti, které zemřely tak mladé, že ještě nestihly v životě nahromadit karmu, a tak nejsou schopni přebrodit řeku a najít spásu a musí donekonečna stavě kameny. Zde Shiro potkává Yukiko. Omluví se jí a opět slyší dětský pláč. Yukiko mu řekne že je to jejích dítě a že mu musí dát jméno a pojmenují je Harumi. Yukiko prosí Shira, aby Harumi zachránil. Shiro peklem potuje dál a potkává Yukikiny rodiče, kteří mu řeknou, že v pekle skončili proto, protože se po smrti Yukiko zasebevraždili, a otec Yukiko má i jíné hřichy z války, kdy umírajícímu vojákovi ukradl vodu, proto je zde trápen žízní a vždy kdy se natáhne pro vodu, tak voda vyschne. V pekle potká i mrtvého člena Yakuzy Kyoichiho a omluví se mu. Kyoichi je člen Yakuzy je odsouzen k tomu být umučen k smrti rozřezáním, poté je vzkříšen a celé se to donekonečna opakuje, potká zde i toho zkorumpovaného lékaře z otcovy nemocnice. Shiro zde potkává všechny lidi co znal za života a každý je mučen ve svém vlastním pekle jiným způsobem, jsou vařeni za živa v kotlích krve nebo hnisu, rozřezáváni zaživa apod. K věčným mukám je odsouzen i Tamura. Nakonec filmu nalezne Harumi (své dítě), které je připoutáno k obrovskému točícímu se kolu. Je to známé kolo buddhismu představující zákon karmy a osvícení. Film je plný buddhistických symbolů a na svou dobu byl velmi převratný. Podrobnou recenzi s vysvětlením symbolik filmu lze najít ZDE () (méně) (více)
Takže nejdříve bych chtěl říct že peklo ztvárněné v tomhle filmu je NÁDHERNÉ. Kotle kde se vaří lidi a barvy s tím spjaté jsou opravdu lahoda a vůbec nevypadají vyloženě násilně. Když takhle film popisuju tak možná zní jako gorefest ale skutečnost je ta že ten film není brutální, dobře jsou tu scény kdy někdo rozsekává člověka na kousky ale mimo těch pár scén je film hodně krásně vizuálně udělán. Bohužel ale na samotné peklo si musíme asi 1 hodinu počkat. To předtím je peklo pro diváka, tupé dialogy, postavy o ničem a strašně nezajímavé celkově. Ale rozhodně se vyplatí počkat. ()
Kdybych nebral v potaz rok vzniku, snad bych i hvězdu ubral, ale takto si snímek hodnocení plně zaslouží. Samotné ztvárnění pekla je velmi zajímavé, nicméně odehrává se zde pouhá ca třetina děje. Shigeru Amachi, který již předtím ztvárnil postavu Iemona v Nakagawově (patrně nejslavnější) verzi Ghost of Yotsuya, není v hlavní roli vůbec špatný, nejpozoruhodnější postavou je však Tamura Yoichiho Numaty, jedna z mála mefistovských postav (a možná dokonce i první ze všech) v japonské kinematografii vůbec. Byť to příliš neodpovídalo zadání studia, Nakagawa chtěl především vytvořit pohled na aktéry ještě za života a pak na základě toho vhled do jejich prožívání pekla. Zde je důležité podotknout, že veškeré zobrazované utrpení, byť je poměrně explicitní, znázorňuje přes svou fyzičnost především utrpení psychické (což je pro evropana, který vnímá duši +- jako opak těla, poměrně těžko srozumitelné). Zde také musím polemizovat s komentářem uživatele pwh, který snímku vyčítá "připitomělý" děj a skutečnost, že všechny postavy zahynou: ono to asi bude tím, že snímek vůbec není dějový, nýbrž veskrze lyrický a pokud chci zachytit konkrétní postavy v pekle, musím je nejprve vyobrazit a poté do pekla nějak dostat - bohužel, vede tam jediná cesta;), což je prostá dialektika, které se dá těžko vyhnout...:) ()
Galerie (53)
Photo © Shintoho Film Distribution Committee
Reklama