Smrt pana Lazaresca

Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc. Lazarescu Dante Remus není jediným, kdo je zmítán soukolím dnešní doby. Jsou to všechny postavy, které se ve filmu mihnou, neboť jsou kolečky, které nemají možnost ovlivnit systém. A koneckonců, je to i divák, který spolu s trojicí průvodců cestuje noční Bukureští sem a tam, a postupně mu dochází bezradnost toho počínání. Vždyť snímek už svým názvem bez velikých emocí předurčuje, že ty dvě hodiny strávené s panem Lazarescem nebudou ani tak o naději, jako spíše o té prosté dantovské cestě. (05.11.2013)

Ohromne zbytočný film, s prepnutou dĺžkou, otrasným vizuálom a dejom, ktorý sa snaží o vykreslenie strašného stavu zdravotníctva v Rumunsku, avšak všetky postavy len opakujú otrasné repliky, a snaha o zobrazenie "krutej reality" hraničí občas s trápnosťou. Toť poznávacím znamením vôbec celej "rumunskej novej vlny". Smrť pána Lazarescu je bolestivou zdĺhavou smrťou diváka, ktorý zomrel na nudu. RIP. Nota bene, verím, že kopa divákov priala pánovi L. čo narýchlejšiu a čo najdrastickejšiu smrť - hovorím s humorom, ale bez "nadsázky". Hluchý koniec ma prijmel veriť, že Puiu sa trochu idiotským spôsobom snažil, aby jeho film vyznel artovo. Žiadne posolstvo sa však nekoná a divákovi zostávajú len oči pre plač z toho, ako hlúpo premrhal posledné 3 hodiny života. (14.02.2013)

„S nohama nic nemám, paní. Nějak mě bolí břicho, žaludek a skráně.“ - „Však my už zjistíme, co a jak.“ Jen aby už nebylo trošku pozdě…Hodně náročná podívaná. Téměř dokumentární styl vytváří neobyčejný pocit autenticity (divák nemá důvod nevěřit, že přesně takhle rumunské zdravotnictví fungovalo…či ještě stále funguje?), ale zároveň nabízí rozvláčné tempo s velkorysou stopáží, což asi bude pro část publika smrtící kombinace (nemluvě o tom, že sympatizovat tu lze jen s obětavou sestrou, neb k hlavnímu „hrdinovi“ lze cítit spíš odpor). Neznám režisérovu tvorbu natolik, abych si troufl odhadnout jeho záměr, ale nepřekvapilo by mě, kdyby ta převládající (ne)ochota, (ne)empatie, arogance, byrokracie a apatie nebyla obrázkem pouze zdravotnictví, ale rumunské společnosti jako takové. Za mě slušné 4*, netrpělivým a unaveným divákům ovšem nedoporučuju. „Jestli chcete, nechám ho odvést rovnou dolů do krematoria, stejně furt mele, že je mu zima. Na neurochirurgii je plno. Je šmytec! Čas došel…ještě podpis, ať je to v pořádku.“ (06.06.2021)

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)