4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Absolutní depka. Film stejně bezvýchodný jak sama podstata totalitních systémů sovětského bloku. Snímek podobně bolestný jako rané opusy Larse von Triera, ovšem oproti např. Prolomit vlny je tu cítit ta obrovská míra autentičnosti a hluboká stopa reálného základu. Syrový příběh z Ceausescova Rumunska roku 1987 (rámovaný rozpětím jednoho dne), který režisér Cristian Mungiu uchopil coby tichý, minimalistický monument doby. Pomalý tok vyprávění, v němž z počátku sleduje kamera hlavní hrdinku spíše zezadu a jen ji jakoby doprovází (asociuje to místy téměř 3D Third Person zobrazení počítačové hry), se pozvolna mění v zdrcující příběh o nelidskosti zřejmě nejhoršího totalitního systému 80. let mezi sovětskými satelity, rumunská apatie i obecně šedavé bezčasí oné doby na východní straně železné opony ve filmu doslova krystalizuje, kamera pak se v citových hnutích hlavní postavy chvílemi obrátí i proti její emocemi drásané tváři a dává nahlédnout pod masku navenek srovnaného občana nuceného žít v soukolí tohoto zrůdného systému. Ilegální interrupce je sama o sobě nosným tématem, tvůrci ji však navíc zkombinovali s analýzou totalitarismu a jeho dopadem na život obyčejného člověka (umístěnky, neustálé perlustrace, dohled Velkého bratra, šedá zóna ekonomiky...). Jestliže v jiných filmech reflektujících rumunskou realitu té doby či její odraz v 90. letech dobře funguje i rovina satirická či humorná, pak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou absolutně depresivním ponorem do stoky socialistického marasmu, v němž humorný úhel nemá ani to nejmenší místo... Tenhle film bolí... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (07.10.2010)

Tenhle film sice není přímo moralizující, ale i tak bych ho pustila všem, kterým antikoncepce nic neříká a vůbec nepochybuju, že podobný situace se dějí i dnes- aborce po domácku. Záběr na mrtvý plod si budu pamatovat rozhodně déle než jen 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Vidět tohle každý člověk, nymfomanie bude minulostí. Leč občas byl film až tak tmavý a dlouhý, že se vám může stát, že nepoznáte, jestli se díváte do zdi nebo na obrazovku/plátno. (01.02.2008)

Cinema verité v chladných artových kruzích. Snímek, který byť jediným záběrem a dialogem neuhybá před skutečností a nechává diváka s postavami vždy o trochu déle, než by si přál. A funguje to náramně dobře, i když za nesporně přínosným a silným námětem a myšlenkami z něho plynoucími nevidím mistrovské a nějak progresivní dílo, ale 'jen' osobitou milimetrovou filmařinu a přeci jen divácky přístupnější výtažek Bély Tarra. 80% (09.04.2020)

Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven... (11.10.2010)

Najsilnejší, najautentickejší a miestami doslova neznesiteľný až nechutný zážitok. Takto má vyzerať stopercentný film s odporne reálnou hlbokosiahlou výpovednou hodnotou. Klobúk dole pred prácou ľudí okolo Cristiana Mungiua. Dve hodiny som prakticky nedýchal a teraz ma čaká niekoľkodňová depka. Do Rumunska putuje môj obdiv. 110% alebo ak chcete, šesť hviezdičiek z päťstupňovej škály. (23.01.2008)