Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře

Trošku pozvoľnejšie pokračovanie dokumentu o "objavovaní" Afriky na Tatre 87.↵  Inak sa nesie v podobnom duchu ako prvá časť, vrátane veľmi zaujímavého záveru ale i zaujatého pohľadu na západné koloniálne mocnosti. Líši sa snáď len v tom, že obsahuje menej dobrodružstva a viac domorodých tancov. Mimochodom, s ohľadom na početnosť záberov na hopsajúce ženské prsia mi prídu špekulácie o homosexuálnej orientácii pánov cestovateľov ako pokus o vtip. (21.03.2016)

První část filmu o Africe inženýrů Hanzelky a Zikmunda, zachycující jejich cestu z Marseille na Kilimandžaro, se stala jedním z nejúspěšnějších filmů naší produkce. V druhé části filmu, nazvané „Od rovníku ke Stolové hoře", zachytili cestovatelé pouť Tatry od přístavu Mombasa přes Kenyi, Ugandu, Belgické Kongo do Rhodesie k "Viktoriiným vodopádům a konečně do Jihoafrické Unie, do Johannesburgu, Durbanu, Port Elizabethu až k Mysu Dobré naděje. Film je zpracován stejně zajímavě a poutavě jako jeho první část, ba je možno říci, že je ještě lepší. Cestovatelé si podrobně všímají života a životních podmínek černošských národů a kmenů. Zachycením lidových tanečních projevů získali materiál trvalé kulturní hodnoty. Výstižná hudba Zdeňka Lišky značnou měrou přispívá k působivosti filmu, jehož jednotlivé záběry jsou v tomto díle voleny s větší vybíravostí a vynalézavostí, než tomu bylo v první části. A stejně kladně je třeba mluvit o komentáři. Je živý, vtipný, výstižný. Není v něm jediné fráze a přece podává vysoce závažný a poučný výklad o hospodářských, politických, sociálních a kulturních poměrech v jižní Africe. — V „Africe II" se našim divákům dostává další neobyčejně závažné dílo, které si získá své místo v dějinách naši dokumentární kinematografie. Filmový přehled 41/1953 (06.12.2008)

Oproti prvej časti cestopisu ubudlo dramatickosti, už tu nie sú samovražedné prejazdy púšťou, ale dostávame sa od zaujímavých pygmejov až do civilizácie. Aj v tej nechýbajú exotické úkazy ako japonská rikša ťahaná černochom v kostýme z brazílskeho karnevalu. Len o pár stoviek kilometrov ďalej zase nepoznajú ani koleso. No na konci sa dramatickosti urobilo zadosť natočením zrodenia sopky z prokletě nebezpečnej blízkosti. Komentár k výbuchu si všetko podal po svojom a zo sopky urobil politickú záležitosť. –––– Tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je dočasně spoutaným živlem, který sbírá síly k poslednímu strašnému výbuchu. Po něm už 5 miliónů bílých nepovládne 160 miliónům Afričanů. (17.02.2016)

Tento dokument vlastně už není dokumentem, je to historický film. Uvidíte státy, které již dávno neexistují. Auto, které je sběratelský kousek. Nepředstavitelnou pouť bez kreditních karet, mobilu a navigace. Bohužel, komunisti si vybrali svou daň a nejen na životech Zikmunda a Hanzelky. (pro vysokoškoláka je nejlépe býti zahradníkem, usoudili). Komentář Pecha a Spala, je vážně žrádlo. Imperialisté zdevastovali Tunis(to jediné dobré na Tunisu tam zanechali Francouzští imperialisté, můj osobní poznatek). Britští imperialisté nutí egypťany k otrocké práci atd. A dokument končí záběrem na hezké kozy kojící černošky a zvoláním Pecha jak Afrika bude nová a demokratická, tedy komunistická. Kdo jste tam byli, jistě víte, jakej je tam bez imperialistů bordel, kriminalita a sociální jistoty. Soudruzi zase někde udělali chybu. (13.04.2012)

Pokračování africké odyseji Zikmunda s Hanzelkou nabízí černošskou podobu Afriky. Masajská Keňa nabídla mombaský mumraj a kávové plantáže, Uganda je předzvěstí panenské přírody. Zair v podobě rozmanitého Belgického Konga již chrlí přírodní krásy bez omezení, přidává Pygmeje a zrození sopky. Na hranicích obou Rhodesií nezapomněli na slavné vodopády a všimli si méně známého Velkého Zimbabwe. Lahůdkou byla Jižní Afrika s počínající rasovou segregací, diamantovými doly, či rezervací Transkei. Obdivuhodné na filmovém zpracování první světové poutě českého synchronního dua je pestrobarevná mozaika ve snaze o komplexnější pohled. Historie se střídá s přírodními unikáty, hospodářstvím, etnografií a antropologií i tehdejším postavením domorodého obyvatelstva. I přes dobovou tendenčnost komunistického nazírání na život lze jejich filmové dokumenty stále ještě označit za věcné a skladba za vyváženou. Pokud filmy Zikmunda s Hanzelkou srovnám s dnes populárním Trabantem, je pro mě jednoznačným vítězem stará garda. Jejich pohled vnímá život viděný a zvídavě zkoumaný v celé škále rozmanitosti, pečlivě dbá na jedinečnosti a odlišnosti a vyprávění poutavě rozšiřuje mé vlastní obzory. Tvůrci Trabantu jsou sebestředně zahleděni pouze do sebe a vlastního cestovatelského strádání. Jejich způsob mě o nic neobohatí a jejich zveličované nářky nad pseudoproblémy mě znechucují. Zdeněk Liška byl skladatelským géniem a zobrazované výjevy pozvedává až nad náhorní výšiny i zelené pahorky africké. Zdravá závist mě přepadává při průběhu syrového cestování bez turismu (až na ojedinělá místa) a bezelstnější vstřícnosti domorodého obyvatelstva. Zikmund s Hanzelkou navždy zůstanou v mém srdci, mám pro ně slabost a oceňuji jejich nesobeckou literární a filmařskou práci. (19.03.2018)