Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře

Pokračování africké odyseji Zikmunda s Hanzelkou nabízí černošskou podobu Afriky. Masajská Keňa nabídla mombaský mumraj a kávové plantáže, Uganda je předzvěstí panenské přírody. Zair v podobě rozmanitého Belgického Konga již chrlí přírodní krásy bez omezení, přidává Pygmeje a zrození sopky. Na hranicích obou Rhodesií nezapomněli na slavné vodopády a všimli si méně známého Velkého Zimbabwe. Lahůdkou byla Jižní Afrika s počínající rasovou segregací, diamantovými doly, či rezervací Transkei. Obdivuhodné na filmovém zpracování první světové poutě českého synchronního dua je pestrobarevná mozaika ve snaze o komplexnější pohled. Historie se střídá s přírodními unikáty, hospodářstvím, etnografií a antropologií i tehdejším postavením domorodého obyvatelstva. I přes dobovou tendenčnost komunistického nazírání na život lze jejich filmové dokumenty stále ještě označit za věcné a skladba za vyváženou. Pokud filmy Zikmunda s Hanzelkou srovnám s dnes populárním Trabantem, je pro mě jednoznačným vítězem stará garda. Jejich pohled vnímá život viděný a zvídavě zkoumaný v celé škále rozmanitosti, pečlivě dbá na jedinečnosti a odlišnosti a vyprávění poutavě rozšiřuje mé vlastní obzory. Tvůrci Trabantu jsou sebestředně zahleděni pouze do sebe a vlastního cestovatelského strádání. Jejich způsob mě o nic neobohatí a jejich zveličované nářky nad pseudoproblémy mě znechucují. Zdeněk Liška byl skladatelským géniem a zobrazované výjevy pozvedává až nad náhorní výšiny i zelené pahorky africké. Zdravá závist mě přepadává při průběhu syrového cestování bez turismu (až na ojedinělá místa) a bezelstnější vstřícnosti domorodého obyvatelstva. Zikmund s Hanzelkou navždy zůstanou v mém srdci, mám pro ně slabost a oceňuji jejich nesobeckou literární a filmařskou práci. (19.03.2018)

Oproti prvej časti cestopisu ubudlo dramatickosti, už tu nie sú samovražedné prejazdy púšťou, ale dostávame sa od zaujímavých pygmejov až do civilizácie. Aj v tej nechýbajú exotické úkazy ako japonská rikša ťahaná černochom v kostýme z brazílskeho karnevalu. Len o pár stoviek kilometrov ďalej zase nepoznajú ani koleso. No na konci sa dramatickosti urobilo zadosť natočením zrodenia sopky z prokletě nebezpečnej blízkosti. Komentár k výbuchu si všetko podal po svojom a zo sopky urobil politickú záležitosť. –––– Tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je dočasně spoutaným živlem, který sbírá síly k poslednímu strašnému výbuchu. Po něm už 5 miliónů bílých nepovládne 160 miliónům Afričanů. (17.02.2016)

Trošku pozvoľnejšie pokračovanie dokumentu o "objavovaní" Afriky na Tatre 87.↵  Inak sa nesie v podobnom duchu ako prvá časť, vrátane veľmi zaujímavého záveru ale i zaujatého pohľadu na západné koloniálne mocnosti. Líši sa snáď len v tom, že obsahuje menej dobrodružstva a viac domorodých tancov. Mimochodom, s ohľadom na početnosť záberov na hopsajúce ženské prsia mi prídu špekulácie o homosexuálnej orientácii pánov cestovateľov ako pokus o vtip. (21.03.2016)

První část filmu o Africe inženýrů Hanzelky a Zikmunda, zachycující jejich cestu z Marseille na Kilimandžaro, se stala jedním z nejúspěšnějších filmů naší produkce. V druhé části filmu, nazvané „Od rovníku ke Stolové hoře", zachytili cestovatelé pouť Tatry od přístavu Mombasa přes Kenyi, Ugandu, Belgické Kongo do Rhodesie k "Viktoriiným vodopádům a konečně do Jihoafrické Unie, do Johannesburgu, Durbanu, Port Elizabethu až k Mysu Dobré naděje. Film je zpracován stejně zajímavě a poutavě jako jeho první část, ba je možno říci, že je ještě lepší. Cestovatelé si podrobně všímají života a životních podmínek černošských národů a kmenů. Zachycením lidových tanečních projevů získali materiál trvalé kulturní hodnoty. Výstižná hudba Zdeňka Lišky značnou měrou přispívá k působivosti filmu, jehož jednotlivé záběry jsou v tomto díle voleny s větší vybíravostí a vynalézavostí, než tomu bylo v první části. A stejně kladně je třeba mluvit o komentáři. Je živý, vtipný, výstižný. Není v něm jediné fráze a přece podává vysoce závažný a poučný výklad o hospodářských, politických, sociálních a kulturních poměrech v jižní Africe. — V „Africe II" se našim divákům dostává další neobyčejně závažné dílo, které si získá své místo v dějinách naši dokumentární kinematografie. Filmový přehled 41/1953 (06.12.2008)

Pokud bychom hledali zvlášť účinný extrakt prvorepublikového člověka, dvojice blízkých přátel-cestovatelů, ale současně i filmařů a spisovatelů (a také fotografů) je asi příkladem zvlášť vděčným. Pomineme-li jejich výrazně levicovou orientaci (v kontextu obou dílů se to jeví spíše jako plus než mínus), máme před sebou jedinečnou možnost se seznámit s historií nejen životního přátelství, ale i kontinentu, který dnes je jakousi časovanou bombou světového lidstva. Sledujeme - do značné míry jako další účastníci výpravy - zblízka historii evropského kolonialismu 19. století i éru jeho postupného oslabování v době Hanzelkovy a Zikmundovy cesty. Černý svět přitom v líčení obou přátel není zdaleka sněhobílý. Komentář post festum z úst mladistvého devadesátníka Miroslava Zikmunda film ještě dál ozvláštňuje a až dokumentárně přibližuje "věci za plátnem", tj. to, co oba ze zřejmých důvodů museli opominout, pokud se chtěli vrátit do své vlasti. Mozaika tvořivosti a nápadité dělnosti tak vyznívá jako neokázalá oslava české národní dovednosti, ale i věcnosti a střízlivosti při hodnocení exotických poměrů. skutečnost, že to dokázali mladíci, kterým ještě neudeřila třicítka, lidé s vlastně technickým a ekonomickým odborným zaměřením v chudé poválečné zemi, před nás staví ještě jeden pohříchu bolestný otazník - jak by v podobných poměrech obstáli dnešní současníci? Hlas obou přátel je nesporně hlasem nadčasovým - naléhavým, promlouvajícím a v mnohém inspirujícím - i k naší současnosti. A nejen k ní. (30.04.2016)