Pád do tmy

Mimoriadne "hladový survival" v druhej polovici, budovaný síce overenými, ale presvedčivými a do extrému privedenými formálnymi postupmi žiaľ nedokáže zakryť pre mňa osobne slabú prvú polovicu, kde aj popri výraznej snahe o autenticitu sa v mojom prípade nedarí navodiť klaustrofobickú atmosféru stiesnenosti a strachu. 7/10 (23.08.2005)

Netreba na to priveľa fantázie, aby Pád do tmy pôsobil realisticky. Všetko pozitívne, čo som o tomto horore už dávno čítala, sa splnilo. Postavy sa správali vierohodne, niektoré jaskynné scény boli klaustrofóbia sama, napätie sa dalo krájať a vybafnutia spôsobovali menšie infarkty :-) K tomu nejaká tá lahôdka dotvárajúca príbeh (Love each day) a vynikajúci koniec... "Práca s tmou", motív pudu sebazáchovy i niektoré zvuky vydávané príšerami mi pripomenuli moju obľúbenú Čiernočiernu tmu a nečudovala by som sa, keby v nej režisér našiel inšpiráciu (postupne prichádzam na ďalšie pojítka, ale to už môže byť len zhoda okolností a moja predstavivosť:-). Takéto nervydrásajúce horory v podstate nemám veľmi v láske a nerada ich pozerám sama, ale tu dávam 5*, pretože Pádu do tmy naozaj nemám čo vytknúť. (07.06.2007)

Záběr: Džíp zastaví u krajnice (nehledě, že film je britský a auto jede po pravé straně), levým předním a levým zadním kolem lehce zasahuje do silnice. Střih. Záběr: žena se zcela zkrvavenou tváří naříká za volantem. Opět prostřih na auto na krajnici a na ženu za volantem. Náhle se za autem zjeví "MACK" s návěsem plným dřeva. Záběr zpoza džípu, který je najednou v půli silnice, na projíždějící a pomalu mizející kamion. Opět rychlý střih a záběr na džíp zpředu, který opět stojí pokojně zaparkovaný na úplném kraji silnice... Já dokážu pochopit, že je to celé prezentováno jako pouhý sen či představa jedné z hrdinek, ale ať to celé nepůsobí jako pěst na oko. (10.03.2010)

Nelezte do neprozkoumaných jeskyní, mohli byste se dostat do stejně nepříjemných situací jako hrdinky tohoto hororu. Konkrétně jde o šestici cca třicetiletých „jeskyňářek“ (je to nesmysl, ale zní to akčně), které jednoho mrazivého dne vyrazí prozkoumat zajímavá zákoutí apalačských hor (užijte si těch několik okázalých leteckých záběrů připomínajících první minuty Osvícení, dále už bude následovat prostředí pro klaustrofobiky zcela nevhodné). A „zajímavá“ je zde synonymem pro „nebezpečná“. Neil Marshall z děje chytře vyeliminuje jediného mužského hrdinu hned na začátku a to dost brutálním způsobem (IMHO nejšokantnější scéna loňského roku), abychom mohli následnou hrůzu sdílet jenom společně s bezmocnými ženskými hrdinkami (správně by tam asi mělo být „bezmocnými“, sami zjistíte proč). Pád do tmy je unikátním mixem Pádu do ticha, Záhady Blair Witch a jednoho filmu s Wesleyem Snipesem (kvůli momentu překvapení nenapíšu kterého), bohužel právě u scén připomínajících poslední (ne)zmíněný film tvůrci příliš podceňují atmosféru strachu z neznámého a dávají přednost přílišné doslovnosti. I tak ale čekejte několik scén, kdy vám proběhne mráz po zádech (tentokrát doslova). Marshall umí „lekačku“ správně načasovat - obvykle jsem si říkal: „teď to na ně bafne, teď to vyskočí“… a nic a najednou „BAF!“… a mohl jsem si zanadávat, jak mě zase dostal. Už dlouho tu nebyl tak mimořádně dobře natočený horor, jediné co by někomu mohlo vadit je příliš vysoký podíl tmy (tipnul bych si 80% z celého filmu), ale ve tmě se člověk přece bojí nejvíc, ne? 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Cervenak, 3 AM Code, Gardenboy, Le_Danseur (07.10.2006)

Každý horor musí mít minimálně jednu silnou, charismatickou, nebo nějakým způsobem výraznou postavu, protože divák by se měl bát nejen atmosféry samotné, ale i událostem, které na postavu/postavy čekají za rohem - měl by je tedy částečně prožívat očima postav(y). Descent má tu potíž, že postavy nijak neprofiluje, ani neodlišuje, do konce filmu jsem neměl jasno v tom, kdo je kdo a to je velké mínus. Jinak ale film servíruje napínavý, strašidelný i brutální sestup do temnot, z nichž se rozhodně nevydrápete v dobré náladě, pokud vůbec... Monstra číhající v hlubinách sice působí trošku samoúčelně (máte pocit, že tvůrci narychlo zplácali něco, co tam prostě muselo být), naštěstí pak všemu nasadí korunu perfektní, depresivní závěr... 7/10 (26.12.2012)