Den, kdy se zastavila Země

Poma to možná neurazilo, ale mě ano. Vdova s malým, extrémně otravným černouškem přesvědčují mimozemšťana, aby nezničil neekologicky se chovající lidstvo? Tohle NIKDY nemohlo vyjít. Nefunguje to ani jako katastrofický popcorn, ani jako inteligentní sci-fi a už vůbec ne jako oboje dohromady. Všechno (a všechny! - Reevese jako hackujícího mesiáše zachraňujícího lidstvo před roboty, Connelly jako svobodnou matku i Smithe Jr. jako haranta s jen jedním rodičem) jsme to už někde viděli a mnohem lépe. Esencí ubohosti celého veskrze zbytečného filmu je pak trapně citově vydírající scéna na hřbitově. (14.12.2008)

Ekologický odpad. Recyklovaný. Příručka multikulturalismu a filmových rasových a genderových klišé na šetrném papíře. Každých pět minut vyslovené We can change mi připomínalo Saddáma v South Parku. Viděl jsem to z úcty k Jennifer Connelly (včera měla narozky), ale tohle byl asi první film, kde bych byl radši, kdyby v něm nebyla. (13.12.2008)

Nejvíc jsem si užíval Tattersallovu kameru, která měrou GORTovskou přispívá k fantastickému dojmu z technické strany mince celého díla. Podařený vizuál a z něj pramenící chytlavá atmosféra naštěstí bilancuje veškeré trhliny v rozkolísaném vyznění, jenž má ke smířlivosti hodně, hodně daleko. Obzvláště Klaatuovo prohlédnutí působí šíleně uspěchaně a nepodloženě, jako by chyběla hodina vystřiženého materiálu. Děravost a polovičatost příběhu (od pozadí galaktické mise až k přítomnosti dalších klaatuovců na Zemi) a nedošití otevřených ideologických ran obecně má proto za následek pouze velmi dobrý a jednorázový film, který uvízl někde na půli mezihvězdného vandru. A Země se točí dál. (14.12.2008)

Líbí se mi Derricksonův styl i Reevesova prkennost, ale za pomalým tempem a bezuzdným mentorováním by se mělo skrývat trochu lepší vyvrcholení. Čert vem průměrné triky a otravného Smithe Jr. Divák se zastaví až ve chvíli, kdy Reeves souhlasně kývne, a doslova pár okamžiků po vybombardování trávníku na kterém stojí, prostě uzná, že nejsme takoví necitové. Já teda budu, takže dávám milosrdnou, ale přesto facku. (26.12.2008)

I dostal se myšlenkově hodnotný film do rukou dnešního Hollywoodu a vznikl remake, který se pokusil jednotlivé dílky skládačky přeházet a jít na to trošku jinak. Ale protože k sobě skvěle pasovaly tak, jak byly, vylezla z toho jen vizuálně honosná mainstreamová fraška, ve které Klaatu bez špetky osobnosti jezdí mezi McDonaldy a lesními chajdami, aby měnil svá zásadní rozhodnutí dle toho, v jaké fázi se právě nachází vztah jeho nové kamarádky a jejího "synka". Derrickson se sice snaží, a hlavně díky němu je první hodina nadmíru fajn (přistání má dokonce atmosféru jak sviň), jenže pak se scénář utrhne ze řetězu a film zamíří do horoucích pekel. Závěr je potom čirá demence, nad kterou budu ještě dlouho kroutit hlavou. 6/10 (08.12.2008)