Zamrzlá země

Co jenom dokáže jedno nešťastné rozhodnutí v nouzi, jedna bankovka. Po vzoru slavnějších Requiem za sen nebo Crash je tu opět spletitost osudů několika lidí, tentokráte v drsném finském dramatu. A musím říct, že se jim jistým způsobem vyrovná. Seveřané totiž ve svých filmech vynikají syrovým provedením, na druhou stranu zase bez příkras a zbytečného přehánění. Paha maa je k tomu protkaná i opravdu vtipnými momenty a obohacená krásným poselstvím na závěr: „Jaký je smysl života, když náš pozemský život je peklo? Ale musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl.“ I takový je život, pro mě 90% (24.02.2012)

Před pár lety mě ve Varech nadchl film Milovat a opouštět a další dílo téhož režiséra dokazuje, že to nebyla náhoda. Zamrzlá země je mozaikou mikropříběhů odvíjejících se od jednoho muže vyhozeného z práce. Jednou si sice pomůže návratem kousek za začátek a v závěru zase poskočí o pět let dopředu, ale náhody (pro tento typ filmů nezbytné) mi nepřišly nějak nepravděpodobně vykonstruované. Řeší se tu témata jako nezaměstnanost, alkoholismus, drogy, agresivita, kriminalita apod., ale celé je to okořeněné nezanedbatelným množstvím černého humoru. Takhle nějak jsem doufal, že bude vypadat Hřebejkovo Horem pádem. (08.07.2005)

Reziser Aku Louhimies natocil mvskutku vyborny film o tom, ako je tazke najst cestu odpustenia, skuma ludsky rozmer fyzickej prace a zaroiven tu odzneju aj silne temy ako nezamestnanost, alkoholizmus a depresie. Jediny znamy herec tu bol Jasper Paakonen /Laska je laska/ zvysok som jaxi nepoznal : 89 % (17.12.2016)

Tento film si u mě během první poloviny koledoval o vypnutí, možná jsem nebyla v tom správném rozpoložení a nebo jsem prostě jen takovýchto různých spletenců a propletenců osudů viděla poslední dobou až moc, stále se mi například vybavovalo polské ZERO. Vydržela jsem ale až do konce, neboť jsem trochu doufala, že po té náloži mizérie, depresí, alkoholových a drogových závislostí a postupném množení mrtvol, se dočkám alespoň úsvitu jakési naděje. Seveřani mají ovšem trochu jiný pohled na svět než my tady dole a zřejmě jsou všichni ovládáni trudnomyslností, zvláště v zimě, když slunce zrovna moc nevychází nad obzor. Celkově lepší průměr a méně nápadité než jiné filmy podobného ražení, musím ale uznat trochu s odstupem, že celková bezvýchodná atmosféra na mě přece jen zapůsobila a zanechala trochu skličující pocit, takže večer si pustím asi něco od Kaurismäkiho. (20.06.2010)

Konečně jsem se po dlouhé době zase dočkal severu se vší parádou. Lidské osudy, deprese, parádní filmařina. Zase to konečně mělo šťávu. Jediné, co mě ale na filmu hrozně rozčilovalo byl fakt, že těch lidskejch osudů odehrál během dvou hodin hrozně moc a na málo který pak dopadla řeč. Jasný, ono se to všecko mezi sebou prolínalo, ale stejně jsem si tam pár lidí oblíbil natolik, že jsem chtěl vidět trošičku víc než jak to dopadlo s těmi ostatními. I tak ale chápu, proč byl tenhle film tak moc diskutovatelný ve Finsku. A jen tak mimochodem...není ve Finsku prohibice? Že tam všichni chlastali jak duhy. Finové jsou strašný zvířata. Když už se zdělaj, tak pořádně. To u nás je to alespoň pravidelnější a míň šílenější. Ale situaci ve Finsku ten film ukázal hezky. Nechci si představit, jak by se takový film natáčel o nás... (17.07.2010)