Znamení kotvy

Utajený klenot české kinematografie, perfektní a nezvyklé dílko na české poměry - nechápu jak televize mohou ignorovat tento film. Prostředí mezi námořníky je u nás ojedinělé, stejně tak jako noir-filmy z prostředí laciných hospod s prodejnými děvčaty. František Čáp opět přesvědčil, že mu taková tématika prostě sedí (kochat se můžeme i jeho dřívějším Ohnivým létem či Nočním motýlem) a ani herci nezůstali pozadu - mě padla do oka především Vlasta Fabiánová v záporné roli prodejného děvčete, rovněž tak Zdeňka Baldová v roli matky, která zešílela po ztrátě dcery. Hana Vítová podává svůj klasický herecký výkon (nikterak špatný) a své standardní výkony si oprášili i Kohout se Štěpánkem, milým překvapením byl rovněž česky mluvící Július Pántik. Film doporučuji ke shlédnutí, budete mile překvapeni. (13.09.2012)

Koukám, že už tenkrát bylo v popelnicích spousta pokladů. CITÁT - Bylo nás tam roku onoho - johohóó´............ Zajímavý příběh, který má z počátku mysteriózní nádech, povedený hudební doprovod, zdařilou dramatizaci a zajímavé herecké obsazení. CITÁT - Ať už jsi kdekoliv, do půlnoci se vrátíš ke mě............. Je zajímavé i milé, podívat se po všech těch současných akčních filmech na něco klidnějšího, černobílého a Českého, respektive Československého. Je to sice z roku 1947, ale má to své mystično a další výše uvedené klady. Dokonce i ozvučení je povedené. Připletla se vám někdy do cesty cizí a možná i špatná ženská? A myslíte si, že stojí za záchranu? A kdo je vlastně Miss Camilla? CITÁT - Tak vám řeka smrdí?........... Tak jsem viděl Znamení kotvy a jsem spokojen. CITÁT - Muž přes palubu!!!...... dvanáct vlků statných lodníků...johohohóóóóó, johohohóóó............. (26.06.2013)

Režisér František Čáp se po válce ocitl na veřejném pranýři za své údajné protivlastenecké skutky během okupace. Sérii absurdních obvinění se nakonec podařilo úspěšně vyvrátit a Čáp se ihned aktivně zapojil do tvorby v proměněné kinematografii. Po mezinárodně oceněných Mužích bez křídel, kteří se tematicky vracejí do válečné minulosti, následovalo psychologické drama s názvem Znamení kotvy. Na pozadí atmosfericky ponurého deštivého dne přístavního města se rozehrává příběh ztracené dcery, která se mezitím stala obětí vypočítavého iluzionisty a zoufalé matky, zmateně bloudící ulicemi s nadějí na šťastné shledání. V ději hraje klíčovou roli mladý námořník, kterého touha přiblížit se záhadné ženě přivede na stopu dávného tajemství. Do hlavní role byla obsazena Hana Vítová, pro níž postava záhadné varietní umělkyně představovala vlastně jednu z posledních příležitostí před kamerou vůbec a zároveň se jí zde široce otevřela možnost maximálního zúročení dosavadních zkušeností v podobném žánru (ne náhodou některé momenty odkazují k Nočnímu motýlovi). Výjimečné výkony podávají i zbylí členové hereckého obsazení v čele se Štěpánkem, Kohoutem, Strunou, Baldovou a Fabianovou. Celkový tragický charakter filmu spoluvytváří znamenitá kameramanská práce Ferdinanda Pečenky a působivý hudební doprovod Jiřího Srnky. V rámci dobového resumé se bezesporu jedná o jedno z nejzdařilejších děl Čápovy režijní tvorby, které se vymyká české produkci už svým žánrovým zaměřením, koketujícím například s prvky francouzského poetického realismu 30. let, ale také třeba reminiscencemi na německý expresionismus. (05.10.2008)

♫ Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku... Od Františka Čápa (a rovněž s Hanou Vítovou v hlavní roli) mě už před časem velice zaujal film Noční motýl, natočen ještě za Protektorátu. Znamení kotvy, krásná romance z prostředí námořníků, úspěšně na tenhle styl navazuje. V prostředí lodních přístavů na Dunaji, temných nočních uliček, zapadlé hospody i velkovýpravného varieté vykouzlil režisér Čáp společně s hudebním skladatelem Jiřím Srnkou jedinečnou atmosféru pro baladu o lásce, dobrodružství a zločinu, připomínající v určitých pasážích žánr film-noir. Hana Vítová vytváří postavu ztracené a unesené dívky, trpící pod rukou rafinovaného iluzionisty a toužící po návratu, svobodě a lásce. Naděje přichází, když se seznamuje s mladým zamilovaným kormidelníkem, ale není zdaleka vše jednoduché... Výborně uchopené postavy v tomto příběhu skvěle stvárnili bardi jako Kohout, Struna, Štěpánek nebo Zdeňka Baladová, ale taky představitelé mladé začínající herecké generace Július Pántik a Vladimír Salač. Překrásná podívaná po všech stránkách. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)

Laciná melodramatická historka jako důkaz bezradnosti čerstvě poválečné dramaturgie, jež byla jen prodloužením protektorátní skleníkovosti, ale také živnou půdou pro rozvoj nejrůznějších žánrů. Jenomže Znamení kotvy má něco, co u dobových filmů v drtivé většině chybí - atmosféru, která uhrane hned od prvního momentu a pozvedne fabuli na vyšší úroveň. František Čáp zde dotáhl své řemeslo na vrchol - prostředí dunajského přístavu postavil na pomezí syrové reality a zasněné ateliérovosti, do toho přimíchal až noirovou atmosféru, podivnou časovou smyčku se silnými ohlasy starého Uherska a také řadu v té době stejně exotických civilních hereckých výkonů. Ať už jde o blouznivou matku Zdeňky Baldové, jež film otevírá, charismatického Zdeňka Štěpánka jehož tvář nepřestává fascinovat či o vychutnanou prostitutku Vlasty Fabiánové, jež zde již nachází své temperamentní a horkokrevné postavy. S Hanou Vítovou a Juliem Pántikem je to již trochu nižší liga, ale přesto jejich výkony neruší a poměrně odpovídají postavám. Zajímavá jsou taky vkládaná písňová čísla, jež již začínala být v kinematografii minulostí (a možná i nejvýpravnější vystoupení koketních "girls" v našem filmu) i stopování homosexuálních odkazů, které se někdy v Čápových filmech objevují dost natvrdo - zde třeba silácký atlet v baletní sukýnce či mužský svět námořníků v pruhovaných tričkách... Prostě ojedinělý a přesto příznačný počin pro období třetí republiky, jež slibovala další podobně zajímavé zážitky, kdyby jí násilně nepřervalo přijetí Žďanovovy doktríny. (11.09.2012)