Znamení kotvy

Atmosféra prístavnej povojnovej Bratislavy, plná námorníckych krčiem, šľapiek, hypnotizujúcich iluzionistov, večne hroziacich záplav a temných siluet uličiek, hradu, z ktorého bola v povojnových časoch stále len zrúcanina. Tak táto rázovitá, námornícka nálada dokonale prebíja dej. Dominuje jej, vo filme nikde nepomenovaná, rieka Dunaj. Plná nezregulovanej, divo sa valiacej masy vody s neustále sa tvoriacimi zradnými tisíckami vírov na hladine. Za desiatky záberov dnes už dávno skrotenej, lebo zregulovanej rieky, srdca mesta, neskôr preťatého stavbou mosta s UFOm (inak takto mosta Slovenského národného povstania), ktoré sú už len archívnou spomienkou na divo romantické, v súčasnosti prevažne prestavané a často nejestvujúce miesta, musím k hodnoteniu hviezdičku prihodiť. (14.05.2021)

♫ Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku... Od Františka Čápa (a rovněž s Hanou Vítovou v hlavní roli) mě už před časem velice zaujal film Noční motýl, natočen ještě za Protektorátu. Znamení kotvy, krásná romance z prostředí námořníků, úspěšně na tenhle styl navazuje. V prostředí lodních přístavů na Dunaji, temných nočních uliček, zapadlé hospody i velkovýpravného varieté vykouzlil režisér Čáp společně s hudebním skladatelem Jiřím Srnkou jedinečnou atmosféru pro baladu o lásce, dobrodružství a zločinu, připomínající v určitých pasážích žánr film-noir. Hana Vítová vytváří postavu ztracené a unesené dívky, trpící pod rukou rafinovaného iluzionisty a toužící po návratu, svobodě a lásce. Naděje přichází, když se seznamuje s mladým zamilovaným kormidelníkem, ale není zdaleka vše jednoduché... Výborně uchopené postavy v tomto příběhu skvěle stvárnili bardi jako Kohout, Struna, Štěpánek nebo Zdeňka Baladová, ale taky představitelé mladé začínající herecké generace Július Pántik a Vladimír Salač. Překrásná podívaná po všech stránkách. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)

Soudím, že námět tohoto filmu na papíře působí lépe než samotné jeho zpracování - přesto si myslím, že je to velmi zajímavá podívaná nejen pro všechny filmové staromilce, jako jsem já. Při sledování se mi stále dralo na mysl srovnání se starším snímkem Modrý anděl, v němž je také přítomna ona atmosféra určité dekadence a mravního úpadku, kterou jsem na tomto filmu shledal jako to nejzajímavější. Celé to prostředí zakouřených přístavních krčem, temných zákoutí pod mostem, světa námořníků a kurev je strašně zajímavé - žel po mém soudu spíše nevyužité. Šlo by se jen domýšlet, jak by si s tímto filmem poradil takový Hitchcock, a i když je to jen čistá spekulace, je jasné, že tenhle Čápův počin by se vedle něj skromně krčil jako takový slabý odvar - napínavý není skoro vůbec, tajemný snad jen maloučko na začátku, a děj se vleče, jak kdyby ho přežvejkávala kráva. Herecké výkony a kamera jsou zde ovšem perfektní, alespoň pokud mohu soudit, a nesmírně se mi líbila i doprovodná hudba a nejrůznější námořnické popěvky, které zde zazní. Celkově se nemohu ubránit velice příznivému dojmu, že toto je na tehdejší poměry hodně výjimečný film, a jeho odvysílání na obrazovce České televize, kde jsem ho měl možnost vidět, je záslužný počin. Díky němu jsem se mohl seznámit s úžasným herectvím Hany Vítové, kterou jsem až dosud neznal, a dalšími herci, kteří mi byli až doposud povětšinou neznámí. Všichni byli vážně naprosto výborní, to tedy všechna čest! Ech, strašná škoda, že člověk nemá víc času a příležitostí, aby mohl nakoukat více takových starých filmů. Povědomí o české kinematografii dostává po zhlédnutí takovýchto - chtělo by se říci až - rarit docela jiné kontury. (10.02.2014)

Musím přiznat, že tento zvláštní baladický film jsem viděla prvně i když jsem měla vždy pocit, že všechny staré černobílé pamětnické filmy znám. Zajímavý snímek s ponurou atmosférou a dobrým hereckým výkonem Zdeňky Baldové v pro ni nezvyklé roli. Také ostatní herci i Hana Vítová se svých rolí zhostili se ctí. V našich poměrech originální příběh byl natočen v dunajském přístavu s dominantou Bratislavského hradu v pozadí a s převážně českými herci. I Július Pántik mluvil česky. Zajímavé v tomto filmu mi přišlo sugestivní natočení záplav, které byly tehdy stejně katastrofické jako v současnosti a bez lidské solidarity a pomoci se to neobešlo, stejně jako dnes. Zatím, co jiné pamětnické komedie mi splývají, tento film se mi usadil v paměti a určitě se na něj, bude-li příležitost, podívám znovu. (28.10.2011)

Natahovaná (včetně písniček a estrádních čísel) melodramatická vyprávěnka ve stylu červené knihovny. Zajímavé jsou snad jen exteriéry, podle mne tam ty domy a křivolaké uličky dnes už nestojí. Herci toporní, Baldová přehrává, Vítová vypadá permanentně jak po opici a něco jako okouzlující ženu v ní těžko hledám, Pántik toporně postává, a samotný hypnotizér je k smíchu. Pár scén za něco stojí, ale jinak film o ničem, bez atmosféry, s naprosto jednoduchým příběhem a prostinkou katarzí. (01.02.2014)