Obyčejný fašismus

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. (04.11.2010)

Vynikající střihový dokument, který přes míru ironizace a nadsázky podává působivý i výmluvný obraz absurdity a z ní vyplývajícího nebezpečí fašistického a de facto jakéhokoliv jiného ideologického režimu. Film mi asocioval postupy Franka Capry u vytváření Zač jsme bojovali (využití záznamů diktátorů a využití charakteristických prvků - běžně konotujících teror a smrt - k jejich zesměšnění) a Oldřicha Lipského u filmu Happy End (zesílení intenzity filmu na základě ostrého významového i rétorického kontrastu mezi obrazem a zvukem). (12.06.2006)

Je možné se u dokumentu o fašismu upřímně zasmát? Ano, je. Miroslav Horníček nám tady se svým typickým nadhledem a silnou dávkou ironie a sarkazmu, představuje pohled na individuálnost osobnosti, ale také na samý opak. Ztrátu individuality a podřízení se bezmyšlenkovité vizi. Rekapitulace druhé poloviny 30.let nejen v Evropě, je zde obohacena o záběry, které nelze nikde jinde vidět. Nacistické týdeníky i Hitlerova soukromá sbírka. Jediné co zde bohužel záměrně chybí, je obraz 30. let v Rusku, kde vládl neméně krvavou rukou druhý fanatik. Naopak ruský soldát, je zde ukázán jako hrdinný a skoro osamocený bojovník proti fašismu. Nebýt této nejspíše nutné zaujatosti, jednalo by se o naprosto bezchybný a objektivní obraz proměny jednoho civilizovaného a kulturně bohatého národa v loutky, které nemyslí, nýbrž pouze jednají. (02.04.2013)

║Rozpočet $-miliónov║Kino návštevnosť Rusko: 20,100,000 (Soviet Union)▐ Milosrdný Rusovia sa s týmto dokumentom pekne vyhrali, škoda že takýto pekný historický záznam nezostavili aj o sebe určite by bolo na čo pozerať. Nuž ale k tomuto dokumentu na všetko prekvapenie ide o takú šikovnú melancholickú príchuť, ktorá neskutočne sadne v tomto výpovednom dokumente. Vypovedané to je z takým odľahčeným čierno humorným podtónom. Samozrejme trefným na mieru. /100%/ (14.05.2017)

Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. (07.04.2011)