Režie:
Marco MartinsKamera:
Carlos LopesHrají:
Nuno Lopes, Beatriz Batarda, Miguel Guilherme, Ana Bustorff, Laura Soveral, Gonçalo Waddington, Carla Maciel, José Wallenstein, Ivo CanelasObsahy(1)
Je to už sto devadesát tři dnů, co zmizela čtyřletá Alice. Její otec Mário každý den přesně opakuje to, co dělal v den zmizení své dcery. Každý den si u bezdomovce kupuje papírové zvířátko, každý den nosí stejný oblek do čistírny, každý den pečlivě vyměňuje kazety v jedenácti digitálních kamerách, které strategicky rozmístnil na střechách budov, aby sledovaly každodenní provoz v ulicích. Když se večer po představení odlíčí a vrátí domů, začne sledovat pásky a hledat stopu. Máriova obsesivní touha získat alespoň drobný střípek naděje, že by dcera mohla být objevena, kontrastuje s odevzdaností a psychickou labilitou jeho ženy, která už naději ztratila. Alice je film o nepřítomnosti, love story otce a zmizelé dcery, strhující portrét lidské osamělosti. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
V téhle fiktivní šedivé realitě jindy slunného Portugalska pořád prší a prší a prší... Otec hledá svou ztracenou dceru metodou hledání jehly v kupce sena. Neexistují žádná vodítka, která by divákovi mohla napomoci v utvoření hypotézy toho, co se v další části filmu (potažmo na konci) stane. Stejně tak není jasné, jak jej žánrové zařadit, nedochází k žádným vztahovým interakcím či k zobrazení procesu vyrovnávání se se ztrátou dcery (drama?), pátraní po dceři není napínavé (thriller?) ani strukturované nějakou logickou detektivní činností (detektivka?). A nezdá se ani, že by film nějak záměrně reflektoval všudypřítomný kamerový systém moderních měst, byť je to zakomponováno do stylu filmu a to tak, že opakující se záběry s dlouhou ohniskovou vzdáleností jsou skoro až otravné. Film je tak spíše než o osamělosti o absurdním plýtvání času. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2006 - Najlepšia réžia, Cena FIPRESCI, Cena ADF za kameru (Carlos Lopes) ()