Knír

Mimořádně kvalitní filmařina uvádí mimořádně zajímavou psycholigickou hru s divákem zvanou La Moustache. Ano celou dobu čučím, napětím ani nedýchám, lámu s tím vším kebuli a nemůžu se dočkat konce, ale když přijde citím se poněkud podraženě. Nemůžu si pomoct, ale já si prostě myslím, že tvůrci atmosférou, tempem příběhu a za pomocí bezchybných hereckých výkonů hlavních představitelů se lekli sami sebe a najednou nveděli jak to celý naposrat a tak se snažili uhrát plichtu, jenže já jsem si při závěrečných titulcích připdal jak opuštěnej sirotek v dětsáku. Pokud bude chtítí někdo s 5* kolegů mě napsat do pošty jak na něj zapůsobil konec, budu rád a třeba i povýším svý hodnocení. (16.11.2014)

Mé hodnocení neberte zas tak vážně, stalo se to, že se opět nepotkal výsledný dojem s mým očekáváním aneb když vás anotace (resp. promýšlení, jak to může vypadat) baví víc než samotný film... Samozřejmě La Moustache není špatným filmem, svou nejednoznačností je zajímavější než leckterá z těch uklidňujících, konejšivých sraček, kterým občas dávám 4*, ale... co se týče dezintegrace psyché(?) či reality(?), tak z toho Carrère vychází jako kováříček, a proč chodit za kováříčkem, když můžeme za kovářem (Lynch, Resnais, Cronenberg atd.)? 65 % (05.08.2021)

Celkem unikátní film v tom, že mně unikl význam a smysl viděného. Od začátku až do konce vás napadne několik variant s kterými si celou dobu pohráváte s různými obměnami. Jestli je to pouhý Markův sen, nebo jestli si z něho jeho žena Agnes s přáteli nedělají legraci, nebo není nakonec opravdu nějak paranoidní? Faktem ale je, že celý film mě udržel v pozoru po celou dobu a určitě to bylo i dokonalým hereckým výkonem Vincenta Lindona, protože jsem mu Marka věřila tak, že jsem z toho byla téměř taky tak psychicky labilní jako on. Dokonalé snímání kamery a hudba taky přispěly k této neskutečné hře s divákem, jak tady píše už Niles. Na konec se mě nikdo neptejte, protože kdo ví, jestli by vám na něj odpověděl sám Emmanuel Carrere, ale určitě je to jeden ze zajímavých snímků, které jsem měla možnost v poslední době vidět. (23.06.2013)

Tomuhle říkám nejbrutálnější deja vu v dějinách filmů. Ten závěr mě totálně sejmul (jakože tak, že jsem nepochopil vůbec nic). Přišel jsem si jak ve světě nepochopeného. Tři hvězdičky si ale zaslouží skvělé herecké výkony, krásná hudba Philipa Glasse a zajímavý nápad, který skončil tak, jak skončil. (21.11.2014)

Poněkud zmatené a poněkud nudné. 1) 29letý francouzský spisovatel, scénárista a režisér, absolvent studia politických věd v Paříži Emmanuel Carrère vydal La moustache jako svou třetí knihu v roce 1986 a o 19 let později ji zfilmoval. Velký fanoušek a znalec Philipa K. Dicka (napsal o něm biografii) se stejně jako on se zabýval posunem identity svých postav. Po zhlédnutí filmu si divák klade přirozenou otázku - co je skutečné a co není._____ 2) Spoiler. Komentátoři hýří pojmy jako demence, schizofrenie, ba dokonce paralelní vesmíry. Více či méně duchaplné výklady se střídají ve snaze přijít na to, co vlastně autor zamýšlel dílem sdělit. Nejjednoduší výklad je ten, co se sám nabízí z Markova pohledu - komplot protivné a zákeřné manželky vůči manželovi se snahou dostat ho mimo hru. Nebo je to zpočátku jen sen. Skutečnost začíná až v okamžiku, kdy Marca vidíme pojídat nudle někde v Hong Kongu. Markův knír jakožto kotva jeho vlastní identity může být dobrým námětem pro intelektuální rozhovory někde v Latinské čtvrti v kavárně u Seiny._____ 3) Mám ovšem dvě pochybnosti. První mi našeptává, jestli vůbec sám autor ví, jak to vlastně bylo. No a konečně se ptám sám sebe, zdali mi stojí za to, odhalovat skryté příčiny a okolnosti, když jsem se při filmu navzdory sympatickému 46letému Vincentu Lindonovi (Marc s knírem i bez) a "mysteriózním" okolnostem vlastně dost nudil. (10.06.2015)