Bambule

Film kritizuje autoritárske metódy domácej školy v dievčenskej polepšovni. Scenár: Ulrike Meinhof (RAF). (26.12.2010)

„Bambule“ znamená v gaunerštině (Gaunersprache) bušení do všech předmětů (např. ešusů) ve věznicích na znamení všeobecného protestu (viz africký tanec při zvuku bubnů „Bamboula“). Později, už za několik let, viděla scénáristka Ulrike M možnost vzpoury už daleko konkrétněji a vyhroceněji. Genderovou revoltu už považovala za podřízenou "proletářské revoluci" (pod tímto označením je třeba rozumět "protikapitalistickou a protimonopolní revoluci", tedy boj proti mezinárodním korporacím, nadnárodním firmám, diktátu bank, lobování atd.) – myslím, že si rozumíme. Filosof Gilles Deleuze říká (parafráze): můžete si stěžovat, protestovat či revoltovat proti nebo pro důchodce, mládež, daně, životní prostředí atd., avšak nikoli proti systému. A to právě Ulrika a její intelektuálně slabší přítel (Andreas Baader – ostatně jejich spojování není ani příliš na místě) později dělali. Odpovědí na násilí bylo vždy, a je i zde, ještě větší násilí – a dalšímu násilí je možno zabránit už jen likvidací jedné opoziční strany – pak je klid, dokud se neustaví nová opozice. Ulrika Meinhofová to komentuje: Většinou se to stává v létě, když je vedro, jídlo chutná ještě méně než jindy, vztek a vedro houstne ve všech koutech. Je to prostě ve vzduchu – lze to srovnat s horkými léty v černošských ghettech Spojených států. (Stefan Aust: Baader-Menhof-Komplex) Zajímavé je i neustálé označování RAF jako "rudí nacisté", přičemž všichni politici, kteří toto označení používali, byli ještě nedávno členové alespoň HJ nebo BDM. Ulrike M mohla být dobrou spisovatelkou nebo scénáristkou, navíc ji k tomu předurčoval její zájem o nejhlubší sociální problémy; to je ostatně již patrné v tomto filmu. Podobně, jako mnohé české filmy té doby, byla Bambule uložena na 25 let do trezoru. (20.12.2020)