Jamamba

Jamamba byla mou dětskou můrou, stejně jako pro mnoho dalších uživatelů, kteří prožívali v osmdesátých letech své dětství. Dnes nechápu, jak tak strašidelné "pohádky" mohli vysílat tehdy pro děti. Je to důvod, proč už se dnes nevysílá? Ale když srovnám s dneškem, tak zahraniční produkce je často také dost násilná. Oceňuji výstižnost komentáře uživatele "halogenka". (09.02.2012)

Mám slabost pro tyto normalizační studiové pohádky, zvlášť jsou-li na motivy orientálních námětů. Kam se na ně hrabou sebevíc výpravné komerční záležitosti, co v posledních letech produkuje ČT. Jamambu si dobře pamatuji ještě z dětství, poprvé viděnou na černobílé televizi, temnou, místy skoro hororovou atmosféru i ten její popěvek: "Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady...". Trávníčkovi dobře sedly nejen role princů, ale i těchto vesnických mládenců a Adamová coby Jamamba byla taky skvělá. Ta její maska je vskutku ohyzdná, tak trochu jako masky šamanů z tichomořských ostrovů. Uděluji nadprůměrných 65%. (26.12.2018)

Ať už je to rádby pohádka nebo třeba z papundeklu, já se toho jako malej kluk strašně bál. Takový to Žeru psy a žeru kozy... už ani nevím jak to pokračovalo, z toho jsem měl bobky kdykoliv jsem si na tu pohádku vzpomněl a to až snad do desíti let. Herci klasicky dobří a vlastně se to moc neliší od ostatních kvalitních studiových pohádek točených u nás do půlky devadesátých let a to jak zábavností, tak propracovaností děje, který je dětinský jen opravdu vyjímečně. A taky to má proč být dobrý, když se mrknete do filmografie režisérky, nenatočila z těch asi třiceti filmů nic než pohádky. (16.11.2006)

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podání Pavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí. (06.05.2023)

Jářku, děti, byla to věru podivná pohádka. Sličná Jukiko měla zřejmě něco s očima, nejen že nebyly šikmý, navíc se zašilhala do Pavla Trapníčka, kterej jí utáhl na lehce zasmrádlou leklou rybu. Dost neurvale se v poslední době navážím do chudáka Kanyzy (s knírem nebo bez), ale tenhle neherec, jehož jednotlivé role polodementů jsou od sebe zcela k nerozeznání, je snad ještě o nějakou tu třídu níž. A dokonce i samotná čarodějka Jamamba byla nějaká opožděná. Tancovala sice pěkně, ale jinak si teda nedovedu představit, jak mohla naletět na tak starej trik s proměnou v bezbranýho tvora. Ten je známej z kdejaký pohádky snad každýmu parchantovi do šesti let. Její mezery v literatuře pro děti tak bylo jediný štěstí pro tragicky naivního hlavního hrdinu, takže šťastnej konec byla vlastně náhoda. Tady je názorně vidět, jak je důležitý číst namísto vyvádění neplech někde po nocích. Kdyby nelenila a zařídila si průkazku do místní knihovny, mohla mít chutnou pečínku (až by se sliny sbíhaly) a hlavně bejt živá, nikoliv rozmáznutá ošatkou na podlaze. A Jukiko si mohla najít opravdovýho nabíječe namísto týpka, kterej sbírá chcíplý ryby ve stoce za vesnicí. Když tak přemýšlím, byl to vůbec šťastnej konec? (10.06.2015)