Šéfkuchař nadivoko

Velice atraktivní seriálová záležitost. Sympatický Bradley Cooper i zbytek obsazení, feel-good atmosféra, na sitcom až překvapivě výborná hudba, chytlavá znělka, v každé epizodě i nějaké dílčí podzápletky, takže tu není žádná vata... Jen na to člověk nesmí koukat hladový, to je pak k nevydržení. Snad jediným záporem zůstává, že to FOXové zařízli po pouhých 13 dílech. (22.04.2016)

Vydržela jsem jen pět dílů, tak možná nemám právo hodnotit. Knihu Anthonyho Bourdaina jsem četla a líbila se mi, oproti seriálu z ní totiž dýchá posedlost jídlem a vsím, co s ním souvisí...a všechny ty skopičiny kolem vycházejí nejen z mládí hrdiny, ale i z doby, ve které se to všechno odehrávalo - na konci 70. a v průběhu 80. let to muselo být divoké. Bohužel seriál vše posouvá jinam, když je nadčasový a soustředí se jen na situace, kdy si všichni chtějí za každou cenu užít, a na vtípky, které nejsou vtipné. (20.01.2013)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)

Veľká škoda, že vzniklo iba 13 dielov. Na americké sitkomy som náročná a väčšina z nich ma absolútne nezaujíma alebo irituje. Je ťažké medzi nimi nájsť niečo bez nahrávaného smiechu, zábavné a zároveň inteligentné s čiernym alebo cynickým humorom. Šéfkuchař nadivoko mi sadol a náramne sa mi páčili aj jednotlivé postavičky. Fakt veľká škoda toho krátkeho trvania :-( (31.03.2014)

Tak jestli tohle má být povídkové zpracování Bourdainovi knihy z kuchařského prostředí tak potěš. Herci snad ze seriálu Přátelé, podobný střih, takhle ne. Pokud někoho zajímá kulinářské umění zkuste pohledat Hell Kitchen - kuchař Ramsay zde ve své reality show snaží z běžných lidí udělat profi kuchaře, další jeho šou je Kitchen Nightmare, kdy dobrou restauraci na dobrém místě, ale nevydělávající, během měsíce dá do kupy. Je úžasné sledovat jak kuchaři říká že krade a majitelce vysvětlí že tuňák se nekupuje v poledne v Tesku, ale ráno na tržišti. (02.10.2007)