V/H/S

Se nedivím, že to toho borce v baráku utrápilo k smrti. Otřesnější found footage jsem snad ještě neviděl. Obsahově se tam dá najít pár zajímavých povídek (druhá, čtvrtá a pátá), formou jsou ale všechny naprosto debilní, protože obraz se třese, šumí, zrní, klepe se nebo je pro změnu totálně rozmazaný. Prostě úplná krása se na to dívat. Pár lidí to tu nazvalo jako poctu found footage, já bych to nazval jako totální průser a krok vedle co se found footage žánru týče. Hvězdičku dávám především za ty dvě poslední povídky, ty byly alespoň napínavý, když už nic. (29.11.2012)

To si zase někdo pohrál se střihem a efekty staré dobré VéHáeSky a na fullHáDéčko natočil několik lepších či horších hororových příběhů. Přesně, jak říkám, lepších a horších, ale každý si vybere ten svůj oblíbený. No nic, jdu oprášit starého dobrého Stevena Seagala a jeho Těžko ho zabít...což má s V/H/S společný pouze nosič. 50% (04.11.2012)

Takže poviedkový handycam hororík, každá jedna videokazeta obsahuje samostatnú kapitolu (dokopy je ich 5) a prejdeme viacerými hororovými žánrami. Je tu napríklad hounted-house horror, slasher, paranormálna aktivita, upírina či home invasion. Žiadna z poviedok ma síce neprinútila od radosti skákať (zase na druhej strane žiadna nie je odpadová, ale ich kvalita trochu kolíše), ak to mám však hodnotiť ako celok, prihliadnuť na spracovanie, originalitu, gore a podobne, tak som viac ako spokojný. Či už niekoho vydesia je druhá vec, ale ak sa väčšina z nich koncentruje najmä na gore, vítam to podobne s otvorenou náručou. Prvý a posledný príbeh ma zaujal najviac, druhý najmenej, príp. by som ich zhodnotil podľa poradia: 7/10 - 4/10 - 6/10 - 6/10 - 8/10. Zaujímavý, pôsobivý kúsok. (06.08.2012)

Představte si film, u jehož sledování vám svírá hlavu epileptik při záchvatu. Ono by to bylo i docela originální s nadprůměrnými, sugestivními momenty, kdyby tu kameru nedržel nějaký kripl s Parkinsonem, kterému pro hezkou chvilku stačí, aby si ho jen tak chytil do ruky a čekal na vyvrcholení! U tohoto poskakujícího zvěrstva to Mistrovství světa v třepání s kamerou skutečně vyvrcholilo a zážitek je téměř až bolestivý. Když jsem po sto šestnácti minutách odtrhl zrak od obrazovky a setřásl ze zad toho pacienta s padoucnicí, ještě asi tak hodinu se mi klepala realita a sem tam i vypínala. Mám teď akorát tak chuť připojit vynálezci těch zasraných nalezených futyčů ke spánkům elektrody, pustit proud, vozit jej přitom v traktoru bez tlumičů tak dvě hoďky po rozoraném poli a za neustálého bičování ho nutit počítat brázdy. (25.09.2012)

Ako celok to skôr nefunguje, než funguje. Film som pozeral počas niekoľkých dní – vždy po polhodine. Keď som si pozrel prvú poviedku, ktorá bola pomerne strašidelná, nebolo mi všetko jedno a to dokonca až do takej miery, že keď som si mal pozrieť ďalších tridsať minút a uvedomil som si, že to budem musieť urobiť sám doma v neskorí jesenný večer, radšej som to nechal tak a pozrel som si to až na druhý deň doobeda. Čo ale bolo zbytočné, lebo zvyšok príbehov, česť výnimkám, už príliš hrôzostrašný nebol a v pohode by som ho zvládol aj o polnoci. (04.02.2017)