V/H/S

Horší horor jsem letos snad ještě neviděl a nebýt posledního příběhu, dám tomu s klidným svědomím odpad. Představte si příběh, který je úplně o hovně a schází mu byť minimální pointa, ve kterém někdo najde VHS kazety, na kterých je dalších pět příběhů úplně o hovně, kterým schází byť sebemenší pointa. Přičtěte naprosto tragickou kvalitu (záměrnou), sekání a výpadky záběrů každých pět vteřin (při akci každé dvě) a dostanete velkolepé hovno s názvem V/H/S, které vás nepostraší, ani u něj nebudete napjatí, o pointě veškerých příběhů si více domyslíte, než pochopíte a všichni herci vám navíc budou připadat jak ochotníci, co sami ani nevědí, v čem vlastně hrají. Tohle skutečně není pocta žánru found footage, tohle je jeho ostuda. 40% (27.09.2012)

Found footage in Found footage? To je jako by člověk v záchvatu padoucnice spolkl vysokorychlostního Big Johna v tělové barvě.. Epilog: slova fuck, shit, či Jesus rámují kreténské video, kterých přibude na YouTube za den veletucet. Strach ne, kozy ano. Tape No.1: to nejlepší na začátek, aneb sexuchtivím mladíkům bude sáno něco jiného, než by si představovali. Atmosférické, dobrý konec, s trochou skromnosti a fantazie kozy ano. Tape No.2: Video z dovolené, léčka na heterosexuála a bohužel i na diváka. Nuda, za kterou, se nechce věřit, stál Ti West. Kozy jen v podprsence. Tape No.3: Cravenův Shocker vraždí v lesích (vskutku originální lokace). Vše skončí dřív, než začne, což bylo nakonec dobře. Kozy jen v náznaku. Tape No.4: Pár lekaček, kdy spodky mají asi nejblíže k hnědavému zabarvení. Kozy ano a hned několikrát. Tape No.5: Strašidelný dům, létající kultisti, porušování dopravních předpisů na železničním přejezdu. Žádné kozy! Pokud bych měl najít nějaké společné jmenovatele, tak jsou to nevýrazné pointy a samozřejmě divácký pocit, že projíždí na zuřícím býku zlomem San Andreas zrovinka v okamžiku, kdy se Kalifornie rozhodla odtrhnout od Spojených Států. Nedá se říct, že bych žánr found footage nějak bytostně nesnášel, nicméně pokud by byla kompilace V/H/S jeho labutí písní, kapesník bych nehledal.. (31.10.2012)

Treba sa hneď zmieriť s tým, že sympatickú postavu v tomto kvázi originálnom nízkorozpočtovom hororíku len tak nenájdete, vlastne ju nenájdete vôbec. Mládež chce len fuckovať a súložiť, čo je síce to isté, ale v tom prvom prípade hovorím skôr o ich spôsobe hovorovej komunikácie. Pointou prekvapí druhá poviedka, určitý strach naženú posledné dve, ale skutočne nejde o ten typ horou, po ktorom by ste sa báli prejsť cez chodbu na WC. Príbehy spája téma podrazov na kamarátoch/partneroch a ukazovanie ženských pŕs na kameru. Či ide o ambiciózne dielo poukazujúce na povrchnosť mládeže (rozumej až do tridsiatky, aj tak tu všetci žijú ako teenageri), je dosť diskutabilné, ale aspoň V/H/S ponúka nejaký ten vlastný pohľad na vec a má aj svoju tvár. (26.08.2021)

Sice jsem na to šel na rozdíl od některých od lesa a s vědomím, že se chystám na další nalezené-záběry výplod, jsem si strčil do prdele pružinu z Hyundaie, abych v nepravidelné frekvenci vibroval na gauči a trochu se dorovnalo to nervní klepání rukou amatérských kameramanů. Nebylo mi to nic platné, protože kamerová gymnastika byla tentokrát na samé hranici lidských i technických možností, takže jsem měl občas pocit, že se dívám z bubnu pračky s programem nastaveným na extra zadělané trenky. Stejně jsem se nějakého překvapení nedočkal a velmi rád bych nasrat na ruce krejčímu, co sešil trailer s takovým mistrovstvím, že vyzrazuje ty nejvíc nejstrašidelnější momenty z celého filmu. Jako pozitivum beru, že jednotlivé příběhy mají kolem čtvrthodiny, takže jsem se nestačil znudit do bezvědomí a ano, přiznávám, jednou jsem se lekl, až jsem vykuckal polovinu biokultury z jogurtu, protože jsem opravdu nečekal, že ten duch, který zrovna proběhl kolem dveří, poběží zase zpátky. (26.09.2012)

Ako celok to skôr nefunguje, než funguje. Film som pozeral počas niekoľkých dní – vždy po polhodine. Keď som si pozrel prvú poviedku, ktorá bola pomerne strašidelná, nebolo mi všetko jedno a to dokonca až do takej miery, že keď som si mal pozrieť ďalších tridsať minút a uvedomil som si, že to budem musieť urobiť sám doma v neskorí jesenný večer, radšej som to nechal tak a pozrel som si to až na druhý deň doobeda. Čo ale bolo zbytočné, lebo zvyšok príbehov, česť výnimkám, už príliš hrôzostrašný nebol a v pohode by som ho zvládol aj o polnoci. (04.02.2017)