Okasareta hakui

Absolútne chladnokrvne a nezaujato, takmer až "zdokumentované" ťaženie šialeného vraha, v audiovizuálne zaujímavej forme. Pre mňa výsostne nepríjemný film, ktorý mi nepríde prvoplánový v snahe šokovať. Povedal by som, že Wakamatsu tu predbehol niektorých filmárov o dobrých zopár rokov. Nie je jednoduché natočiť takúto látku bez toho aby mi film v určitom ohľade prišiel stupídny. Tu sa to však podarilo, a po filme mi ostala len nepríjemná pachuť v ústach. (03.08.2015)

Film podľa skutočného prípadu Richarda Specka, natočený za 3 dni. Wakamatsu začína výstrelmi, aby divákovi bolo jasno, o čom film bude. Potom nasleduje slideshow fotiek ľudí z davu. Mladík sa opiera o grafit(?kresbu?) a sníva o žene, do toho strih nahých partií ženského tela a vysmiate ženy, prezeranie si časopisov s aktami. Na film o znásilnení a zavraždení budúcich sestričiek nevinný úvod. Mladík si cez deň skúša strieľať ponad more a v noci ide na vec. Wakamatsu tu nepotrebuje diváka s ním extra zoznamovať pred činom, lebo za chlapa, ako sa vraví, hovoria činy, aj tak ide o sériového vraha a pokiaľ mal režisér peniaze len na materiál na 3 dni, je to aj celkom pochopiteľné. Predohru brutality tvorí rýchla slideshow. Wakamatsu vyhodil z deja pokus o útek pri prvom výstrele, čo je škoda, lebo aspoň pri jednej žene sa to tam pýta. Našťastie sa ho dočkáme neskôr a trasúca sa kamera pri behu pripomína found footage. Pred polovicou dvadsiatej minúty režisér otáča kameru okolo svojej osi so spôsobom zobrazenia, ktorý pripomína rybie oko alebo vkusné rozlievanie sa obrazu, ktoré v jeho predošlom filme Joji no rirekisho také vkusné rozhodne nebolo. Vrahovu činnosť bohužiaľ uľahčuje zobrazená kolektívna hlúposť alebo kolektívny strach. Poteší ale kvalitné zobrazenie moci, ktoré tu vyjadruje rozloženie a postoje postáv v scéne. Z amatérskych hercov dostal režisér, čo potreboval. Skúma aj niektoré racionálne možnosti konania v danej situácii, možno niečo blížiace sa Štokholmskému syndrómu. Na napätie využíva aj dlhé bloky ticha, ktoré rušia len výstrely a znepokojivá hudba. Rezanie sestričkovského úboru s britvou je tu napínavé ako sťahovanie z kože. Shock tu umocňuje náhlym prechodom strihu z čiernobielej do farebnej. Slušné psycho na tie možnosti, ktoré v závere napriek všetkej tej krvi ponúka ešte poetické momenty. Úplný záver ma už neoslovil, lebo poľavil a režisér v ňom dal na môj vkus príliš voľný priechod svojej imaginácii a prejavu svojich hodnôt. (10.04.2021)

Jako obvykle, Wakamatsu na extrémní situaci předvádí střípek moderního světa bez emocí, plného prázdných životů, prostého jakýchkoli stěžejních hodnot. Snímek reflektuje skutečnou událost, kdy sadistický pomatenec na ubikaci zdravotních sester zavraždil postupně pět ze šesti spolubydlících. Natočené je to dobře, což o to, avšak poselství filmu je v zásadě stejné, jako u jiné režisérovy tvorby, která však obecně bývá působivější. Zatímco s mnoha podivíny z filmů KW se lze více či méně ztotožnit, či je alespoň pochopit, v tomto případě se dočkáme pouze chladného zabijáka bez projevující se osobnosti, kterého doma buď zneužívali, nebo příliš rozmazlovali. Co se Wakamatsuovi musí nechat, a to platí nejen pro tento film, je velký cit pro situace, kdy se jednotlivé postavy snaží zachránit si za jakoukoli cenu vlastní život... (07.08.2009)

Wakamacu umí vytvořit iluzi nemotivovaného a absurdního násilí, které očeše o veškeré kauzální souvislosti. Jenže i Violated Angels ho zasazují do širšího rámce. Nejde o tradičně narativní kontext – o motivacích vraha a povahách dívek se nic nedozvíme –, ale buduje poměrně jasný významový systém. Muž vpadne do noclehárny zdravotních sester, načež je začne vraždit. V této rovině Angels ještě odpovídají své inspiraci, činům Richarda Specka, avšak v průběhu se od syrového naturalismu odklání. Podobně jako v Second Time Virgin se objevuje struktura: apatie -> výbuch -> apatie, ale nyní ji rozrušují sugestivní vsuvky násilníkových představ, v nichž se mu dívky vysmívají. Následkem toho s nimi není schopný souložit a jediným způsobem, jak je penetrovat zůstává čepel nože. Sexuální tenze a frustrace se transformuje v násilí, postupně tak eliminuje všechny (vysmívající se) ženy, aby se dostal k té poslední. Konfrontace jsou občas doplňovány nediegetickými vsuvkami zvířat a pláže, čímž Wakamacu poměrně jasně dokresluje probíhající děj. // Po třech (kanonických) filmech si k pinku eiga stále nemohu najít cestu, jakkoliv fascinující mi jejich přístup k násilí přijde. I na ploše necelé hodiny na mě působí až moc jasně, doslovně a neinspirativně. Čas přesunout se k jiným autorům tohoto cyklu. (07.06.2019)

Na ubytovnu zdravotních sestřiček vnikne pomatený chlápek s pistolí a začne je terorizovat a postupně eliminovat. Lehce erotický hodně psycho thriller s živou kamerou, hravými záběry a překvapivě hodně dialogy, který režisér v závěru neopomněl propojit s protiamerickými a protivládními protesty konce šedesátých let. Zaujme prolínáním černobílého a barevného obrazu. (01.06.2017)