Vzpomínky

Navzdory názvu, nezažil jsem během sledování ani jedinkrát onen pověstný pocit již jednou viděného. Déjà Vu je nadmíru originální podívanou, na které nejvíce oceňuji její obojetnost. Můžete si lámat hlavu nad všelijakými fyzikálními a jinými paradoxy, ale taky můžete všechny vyvstanuvší otázky hodit za hlavu a jenom si užívat parádně zrežírovaný akční thriller. S tou akcí to sice není tak žhavé jako v jiných Scottových peckách, jeho režie je oproti předchozímu Dominu vůbec velmi umírněná – příběh tu ovšem není jenom proto, že se to tak nějak očekává. Princip zařízení umožňujícího sledovat minulost sice vypadá děsně složitě, ale vše je nám hezky po lopatě, srozumitelně, vysvětleno (Denzelu Washingtonovi ostatně taky) a osobně mi nedělalo problém akceptovat také lehce bizarní romantickou linii, pravděpodobně hlavní příčinu „měkčího“ konce (nad odkazy k 11.9.01 a hurikánu Katrina jsem již však oči přivřít musel). Paula Patton je krásná a Denzel sympaťák, takže chemie mezi nimi funguje i takhle „na dálku“. Déjà Vu není natolik chytrým filmem, jak se místy tváří (aniž by nám cokoliv vnucoval), stále je však dost chytrým na to, aby dokázal naplnit i očekávání náročnějšího diváka. A pokud tohle dokáže film od první do poslední vteřiny zběsile zábavný, je těžké odolat nutkání zařvat radostí (a nemyslím tím zařvat jako zařvat, ale zařvat jako zakřičet). 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Lateef, lachim, Indy, ]V[()Rt (17.12.2007)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Tony Scott na seba 3/4 filmu šil búdu, aby sa z nej nakoniec vyškrábal len s odretými ušami. V porovnaní s tým čo jej predchádza je posledná štvrtina presne to čo som pôvodne čakal od celého filmu. Vizuálne príťažlivý Hollywoodsky konštrukt. A pritom od prvej minúty film pohltí a v spleti náznakov a indícií vyšetrovania prakticky nestratí kontakt s pozornosťou diváka (a logikou). Tož dobré. Má to hlavu a pätu, slušivý kabátik, nápad aj spád. Len škoda toho záveru, ktorý ale mohol skončit ešte 100-krát horšie. 80% (12.06.2007)

Navzdory nepěkně pohádkovému závěru klady převažují. Ultrasympatický Denzel Washington, kterému to myslí jako všem členům CSI dohromady, lahůdkový James Caviezel, sympatičtí a vtipní vědátoři... A především nezaměnitelná bombastická režie Tonnyho Scotta. Scéna, v níž člověk jedoucí v autě sleduje vůz, který po stejné silnici jede (jel) o čtyři dny dříve, je špičková. O úvodu ani nemluvě. Tři a půl zaokrouhluji za tu zábavu nahoru. (25.09.2012)

Popcornová jízda od producenta Jerryho Bruckheimera se mi v kině velmi líbila. Jen zhruba uprostřed jsem si říkal, že by šel děj možná malinko popohnat kupředu. Nakonec ale vše dopadlo víceméně dobře a James Caviezel byl ve své roli Washingtonovi obstojným soupeřem. Takže jinak bez výhrad. BTW skvělá úvodní scéna! (08.01.2008)