Vzpomínky

No priznám sa, že som čakal niečo podobné. Myslím v tom zmysle, že vo filme budú asi nejaké hi-tech somariny a podobne. Rovnako aj nápad tu už bol, ale som rád, že filmtvorcovia sa do niečoho podobného púšťajú len keď majú podobný rozmer ako Scott-Washington a spol. Inak by to asi dopadlo trošku inak ako je tento vynikajúci výsledok. Romantický nádych tomu len dopomohol, aj keď je to všetko mierne okaté, ja som sa tomu poddal. Akcia je umiernenejšia, z čoho môže vychádzať aj viac premyslený a pohotový dej. 80%. (18.11.2007)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Tony Scott je záruka. A i když třeba šlápne vedle a neukočíruje svoje vizuální orgie (Domino), tak mu to rádi odpustíme. Slabin má tenhle vystudovaný výtvarník v daném žánru minimum. Pro tentokráte se ocitl na ožehavé půdě sci-fi. Na mamutím trajektu jistý psychopat odpálil smrtící nálož a jeho řádění odneslo na pět stovek nevinných obětí. Teroristický útok začne vyšetřovat agent Doug, zachytí důležité stopy a možné motivy. Zejména ale začne šťourat po mrtvé dívce, která zemřela ještě před výbuchem. Domnívá se, že její smrt je klíčem a přivede vyšetřovatele i k pachateli teroristického činu. Jeho schopností si všimnou esa z FBI a je tak přizván k tajnému projektu. Díky satelitům jsou totiž agenti schopni nahlížet do minulosti. A Doug jim má pomoct, všimnout si něčeho důležitého, co je posune dál. „Mrtvá“ dívka, na kterou se celý tým primárně zaměří, navíc Douga solidně omámí (koho by také ne?). Jsou však ale ještě další skutečnosti, o kterých náš hrdina neví. I když celý tým jen sedí u monitorů se záznamy a u sledovacích technických vymožeností, Scott drží napětí a tempo. Opět se těšil nad ostrým střihem a výraznými barvami. Jeho nejnovější thriller ale rozhodně není jen řadovou akční slátaninou, ale i chytrým (i když si budete klást nespočet otázek) dramatem, se kterým si jeho scénáristé několikrát pohrají. Navíc se zdatný režisér znovu sešel s naprosto spolehlivým sympaťákem Denzelem Washingtonem a nejen on, i okolní postavy nevyznívají ploše. Zejména pak příjemný „návrat“ oplácaného Vala Kilmera, teroristická role fanaticky neujasněného Jima Caviezela, chápavý agent Adam Goldberg nebo zcela nepřehlédnutelná Paula Patton, prakticky neznámá, ale o to víc příjemná. Kdo by to byl čekal: u Scotta a jeho producenta Bruckheimera si láska vždycky nějakou skulinkou najde svoji cestu!! (05.09.2007)

První dvě třetiny snímku jsou výtečné ve všech ohledech, ovšem čím více se blíží konec tím více je Déja Vu sráženo svým prachmizerným scénářem, který se snaží vás přesvědčit o tom, že je v něm něco více než si myslíte. Námět není zlý, má značný potenciál, dokonce i docela dlouho funguje na výbornou, ale ten konec to značně hatí. Přesto z úvodní myšlenky by mohl být docela dobrý námět na seriál ve stylu CSI. Velká škoda je to o to více, že jinak spolupráce dua Tony Scott-Denzel Washington opět vyšla... Tedy téměř. Tentokrát se Scott zřejmě nadopoval sedativy a ač režie jeho charakteristické znaky bezesporu má, tak oproti posledním počinům se to dá sledovat i bez epileptických záchvatů. Jde to ve stopách technothilleru á la Nepřítel Státu, jen je to více šmrncnuté sci-fi a s téměř nulovým humorem. Rozhodně za podívání stojí ovšem nejlépe by bylo odejít ze sálu v době, kdy je "akce zrušena jako úspěšně vyřešena". Poté by Déja Vu aspirovalo i na mety podstatně vyšší a nezůstal po něm pocit, že tady někdo prováhal velkou šanci. (23.12.2006)

Napřed zajímavá detektivka, poté docela motivující skládačka a pak se to zvrhne ve zmatené hrátky, kdy už se moc nepřemejšlí nad příčinou a důsledkem. Na Scotta (vezmeme-li v potaz tvorbu posledních let) docela fádní, akční scéna s autem uprostřed filmu má koule (jde o jeho nepochybný vrchol), zbytek se pohodlně veze na vlnách nicneříkajícího průměru (jako by se Scott po Dominu bál i sebemenších vizuálních hrátek). Washington je standardně v pohodě, Caviezel hodně zajímavý (ta postava si zasloužila větší prostor). Tempem dost nevyvážené a v ději značně pokulhávající a z hlediska časových paradoxů nefungující (i když, kdyby si tvůrci odpustili jeden telefonní hovor, tak by jim to teoreticky vyjít mohlo). Duo Scott/ Washington rozhodně slibovalo víc… (11.12.2006)