Režie:
Pedro StockiKamera:
Juan Carlos LenardiHrají:
Miguel Ángel Solá, María Rosa Gallo, Soledad Silveyra, Mario Casado, Walter Soubrie, María Leal, Ernesto Michel, Cecilia Cenci, Martín Coria, Juan LeyradoObsahy(1)
Dve priateľky z detstva sa po rokoch opäť stretávajú. Hoci si to nechcú priznať, ich vzťah a spomienky sú silne viazané na hrôzu naháňajúci dom, v blízkosti ktorého sa ako deti zvykli hrávať. Desivý dom však ešte zďaleka nepovedal svoje posledné slovo... (Karamanlis)
Recenze (5)
Cecilie navštíví po letech svou kamarádku z dětství a svěří se jí, že se stěhuje na dědinu ke svému nynějšímu příteli Armandovi. Kamarádka jí však varuje před tajemným domem, do kterého nesmí vstoupit. Na společné cestě k němu však Armando špatně odbočí a samozřejmě narazí na onen dům, ve kterém se i přes vzdor Cecilie rozhodnou přespat... Takhle nějak se dá nastínit celkem komplikovaný děj k tomuhle snímku. Vedlejší úlohu zde pak ještě hraje holubník, studna a hřbitov v lese. Film má hrozně psycho-paranoidní atmosféru, místy i docela slušné napětí. Ale abych pravdu řekl, připadal mi hodně zvláštní, nepřehledně vyprávěný, proto se v něm budete lehce ztrácet. A nebo ho vůbec nepochopíte, stejně jako já. ()
Paranoidní a zmatené plácání na hladině, bez gradace. Příběh dvou kamarádek z dětství, z nichž jedna se té druhé mstí (stylem woo-doo) za různé křivdy... ()
Zmätený argentínsky horor, v ktorého deji sa dokáže zorientovať asi iba málokto a nič tu poriadne do seba nezapadá a nedáva zmysel. Zahmlené vízie duševne chorej ženy sa tu prelínajú s kvázi realitou, v ktorej hlavná hrdinka za doprovodu čudesnej klavírno-husľovej hudby pobehuje po vidieku, raz je tu, inokedy zas tam a jej konanie ako aj počínanie ostatných postáv častokrát postráda akúkoľvek logiku... ()
Popletený, nevyvážený, nudný. Čudný. Neviem teda, čím chceli tvorcovia zaujať, resp. vyvolať strach či mrazenie. Ale rozhodne prepadli. ()
Hodně slabý argentinský kousek, kde děj snímku je hodně zmatený a ve finále budete spíše zklamaní. 15% ()