Tristan a Isolda

Vyzeralo to tak lákavo, až som si navodila zbytočne veľké očakávania a po prvom pozretí si vsugerovala, že to bolo naozaj krásne. Na druhý raz to už také výnimočné nebolo, chýbali tomu emócie, silnejšia dejová kostra, vďaka ktorej je napríklad historické Statočné srdce (1995) doslova filmovým unikátom. (21.02.2010)

Legendární příběh lásky mezi angličanem a irkou se po nějaké době opět objevil na plátně a romantické sukno mu celkem sluší. Na pozadí přitom zůstává hrozba válečného konfliktu, jenž se Irové snaží vyvolat. Z počátku film funguje prakticky bezproblémů. Marek Vašut si střihne své tři věty než zemře mimo záběr, malý Tristan vyroste, po domnělé smrti dopluje v bárce do Irska, kde potká krásnou Isoldu... Kevin Reynolds odvádí poctivou práci, jenž ovšem negraduje na konci, ale někde uprostřed, při konání rytířského turnaje. Od této chvíle celý příběh upadá až do naprosto předvídatelného závěru, jenž nakonec ukáže i jisté nesmyslnosti ve scénáři. Celý příběh na sobě prakticky nesou právě titulní hrdinové a dá se říci, že jejich představitelé, tedy James Franco i Sophia Myles hrají velmi vyrovnaně a rozhodně působí dobrým dojmem, který obyčejný divák, klidně pochválí. Reynolds snímek natočil opravdu poměrně zajímavě, ovšem právě ve zmíněné polovině snímku mu dochází dech a proto film upadá do vod průměru, ze kterého se už nevyhrabe. (14.06.2006)

Pro mě docela zklamání. Opět zde máme příběh zakázané lásky ale tentokrát se to moc nepovedlo. Vztah hlavních hrdinů mi připadal bez lásky a jakéhokoliv citu a bylo to spíše o tom skočit na to a jít si zase po svých. I konec mě nechal chladným a bylo mi úplně jedno jak to s jejich vztahem dopadne (i když to je v takovém filmu jasné už od začátku). Pochvalu si ale zaslouží poměrně slušně zpracované akční scény (klidně jich i mohlo být více) a také Rufus Sewell, který mi byl více sympatický než hlavní hrdina. (26.12.2006)

Tristan & Isolde (2006) aneb nažeňte do kina slziček-chtivé ženské. A filmaři budou mít na chlast. Hmm, ta atmosféra......., jestli je to regulérní středověk - to těžko, ale každopádně je velmi uchvacující. Sophia Myles jako Isolde je neskutečně přirozeně krásná a hlavně Rufus Sewell docela potěšil. Škoda, že James Franco umí jen bulet...a to ještě mizerně bulet. Tak zase mi přišli nejsympatičtější záporáci - Strong a O´Hara. Filmu se dá vytknout leccos, ale jedno se mu musí nechat: po paskvilech jako Král Artuš nebo Trója konečně aspon trochu slušný film z historického prostředí, ze kterého nedýchají jen prachy, ale i poctivý filmařský záměr + velice zdařilý a patřičně zabarvený soundtrack od Angličanky Anne Dudley, jehož úvodní tóny mě vždycky neuvěřitelně nadchnou. Moje hodnocení je dost subjektivní, protože se mi ten film líbil a za zvuků podmanivé hudby i dojal... Chápu ale, že pro někoho může být slabým odvarem. (06.05.2008)

Po Králi Artušovi další dokonale vykleštěná báje, převedená do hodnověrného dramatu z minulosti. Úžasné kostými, napudrované obličeje s přilepenými vousy a nádherné historické lokace. K tomu všemu se přidává ještě umělá romantická historka o dokonalé dvojici, která se náhodou setkala. Tristan a Isolda je dokonalým ztělesněním toho druhu filmů, které velmi nemám rád, přesto jsem mu však - přiznávám že znechucen - dal šanci... "Historický" film naotčen jako moderní příběh lásky dvou teenegrů se všemi těmi sviňskými nástrahami života však má čím zaujmout. Nezbavuje se kýčovitosti vyprávění a ani jistého stereotypu těchto snímků, ke kterým mimo jiné patří těžko snesitelné dialogy a křečovité vykreslení doby. Toto sprosté znásilnění jednoho mýtu však funguje díky lehkosti, se kterou je natočen. Ač zmizeli všichni ti draci a kouzelné artefakty, pohádková atmosféra absentující na vážnost zůstala zachována. Schématické zachování děje není zbytečně poškozováno a snímek neeliminuje tu správnou atmosféru se všemi těmi hloupostmi, které k pohádkám patří. Je tu láska, kýč a ona otřebaná hra na hodnověrnost, ale všechno krom hlavních hrdinů jde mimo, není to podstatné... a právě proto Tristan a Isolda fungují. (13.01.2008)